"Jsem přelétavý pták, jednou mám náladu šít náušnice z rokajlu, podruhé háčkovat a potřetí malovat dřevěné korálky," říká o sobě Mirka, která dostala prostor představit sebe a svoji tvorbu v dnešním rozhovoru. A když nahlédnete do jejího barevného obchůdku s názvem Myšové, pochopíte, že ta její přelétavost je vlastně docela fajn. Kdyby si totiž Mirka musela vybrat jen jednu tvůrčí techniku, byla by velká škoda přijít o možnost potěšit oko těmi dalšími... Co myslíte? :-)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem bytost snící a milující, co by nejraději žila na samotě u lesa. Nerada se fotím, umím být náladová, vyhovuje mi můj stereotyp. Miluji jemné vlásky Kačenky a její bezstarostný smích, Káju i s jejími lumpárnami, které neberou konce. Neomrzí mě pohled do bezelstných psích očí, čokoláda ani oříšky všeho druhu. Mám ráda jemnou vůni jarních stromů, modrou oblohu s našlehanými oblaky, jasná letní jitra, vlčí máky v polích, luční kvítí. Přírodu a její nespočetné proměny a tajemství, teplo a slunce, které dobíjí mou energii. A barvy, barvy, barvy, které můžu skládat v miliónu kombinací.


V zimě trpím nedostatkem barev. Mráz ani čerstvý sníh mi nevadí, zato chlad, mlhu ani sychravo nemusím. Mé současné povolání (maminka dvou malých holčiček) mě naplňuje, snažím se vychutnat si každý okamžik.
Sním o domečku s velkou zahradou a malým světlým koutkem, jen mým a mého tvořivého ducha.

Jak jste se dostala k tvoření?
Vnímání krásy a kreativní cítění se ve mně probudilo v dětství. Začala jsem s kreslením a malováním (několik let jsem chodila i do lidušky), pokračovala výrobou bohatě zdobených čtenářských deníků a různých kronik, psaním zamilovaných básní. Zároveň jsem si oblíbila vázání náramků přátelství a křížkovou výšivku. Háčkování, pletení ani šití mě nikdy nelákalo, ačkoliv maminka s babičkou tyto ruční práce bravurně ovládaly i praktikovaly.
Mé korálkové prvotiny měly tu čest zdobit mě na mé vlastní svatbě. Lákalo mě vyrobit si šperk na míru, a tak jsem s podporou mého nastávajícího nakoupila vše potřebné a s nadšením se vrhla do prvních pokusů. Povedlo se, byla jsem na svůj výkon patřičně hrdá, a přitom to byly jen jednoduché ketlované hrozínky. Dodnes je mám schované v šuplíčku u stolu. Nyní bych jistojistě volila jiné, řekněme technicky složitější ozdoby, nicméně na svatebním dnu bych neměnila vůbec nic :-)
Později jsem trávila čas hlavně se psy, především na cvičáku a v přírodě. Kdesi uvnitř však tiše rostla potřeba opět se kreativně realizovat. Osud tomu chtěl, že jsem před narozením první dcery zůstala nějakou dobu doma a přebytek volného času začala vyplňovat kromě jiného ketlováním a drátkováním. A vlastně za to může bratr, který mě neustále ponoukal, ať vystavím svá „veledíla“ na odiv světu. Až jsem podlehla a změnila svůj účet na Fleru na prodejní :-)



Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Neprofesionálně tvořím podle chuti a časových možností, obvykle po večerech a nocích, když se v našem rušném malém panelákovém bytě rozhostí ticho a klid, u kuchyňského stolu, o který se dělím s mužem. Ráno pak se starší dcerkou hodnotíme, zda se kousek vydařil.

Prostor pro háčkování se někdy naskytne i za bílého dne, když dítka a domácnost dovolí. Jsem samouk, takže pokud mě zaujme něco nového, neúnavně brouzdám po internetu, pídím se po návodech a nasávám vědomosti a inspirace k dalšímu tvoření.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jsem přelétavý pták, jednou mám náladu šít náušnice z rokajlu, podruhé háčkovat a potřetí malovat dřevěné korálky. Nejvíc jsem si oblíbila korálkovou výšivku (angl. bead embroidery). Je to časově náročná technika, kdy k látkovému podkladu přišívám drobné korálky, jeden vedle druhého, až jimi zaplním celý šperk. Nejsem svázaná žádnými pravidly, což mi naprosto vyhovuje, můžu šít nahodile, chaoticky, symetricky i geometricky. Můžu experimentovat jak s formou, tvarem a motivem, tak s rozmanitým materiálem. Oslovilo mě zejména spojení skleněných či akrylových korálků se saténovými stužkami, které dodává mým šperkům charakteristický nádech jemnosti a romantiky.


Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Pro mé tvůrčí procesy je typické to, že jsou pokaždé jiné, ale mají některé společné rysy. Pokud jde o korálkovou výšivku, nákresy ani náčrty si nedělám, protože už dopředu vím, že bych se jich nedržela a navíc bych nedokázala do detailu navrhnout celý projekt. Mé práce většinou vznikají instinktivně přímo při procesu tvorby, žijí své vlastní životy, vyvíjí se při každém dalším přišitém korálku.

Obvykle začínám s nějakou myšlenkou, nápadem v hlavě, uvažuji nad tvarem, barevnou skladbou a vhodným dostupným materiálem. Ovšem někdy se stane, že skočím rovnou do vody a vyrábím z toho, co mi zrovna přijde pod ruku. V průběhu práce občas změním schéma barev i různorodost materiálu, zkrátka podle toho, jak se k mé spokojenosti mění pod rukama představa ve skutečnost. Nejednou řeším problém nedostatku pro tvůrce stěžejního faktoru - fantazie, ale ve výsledku to snad není moc znát :-)

U háčkovaných náhrdelníků nebo ketlovaných náramků jde především o výběr barev. S velkou zálibou se prohrabuji v zásobách korálků a bavlnek a hledám více či méně všední a nevšední barevné kombinace. Inspirace levituje všude kolem mě, v přírodě, na ulici, na dětském oblečení, někdy je nápadů tolik, že si je musím poznamenávat.

  

 

Ráda fotím a podle povahy výrobku ladím i celkovou kompozici snímku. Ve špercích zdůrazňuji ženskost, půvab, něhu a snažím se, aby fotografie tyto vlastnosti ještě umocnily, aby z nich dýchala příjemná atmosféra, harmonie barev. A to je někdy velká výzva, zvláště tehdy, když při focení asistují obě mé holčičky :-)

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Jsem rozená perfekcionistka, takže hlavním kritikem je mé drahé já, které je schopno kvůli jednomu špatně přišitému korálku vypárat dvacet dalších. Se šperkem musím být spokojená po všech stránkách, teprve pak jej mohu vypustit do světa. Nenahraditelné jsou přirozeně odezvy od zákaznic. Skutečnost, že mé výrobky dělají někomu radost, je tou nejlepší odměnou a tím největším hnacím motorem.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Ráda nakukuji do útulného světa Pinoženky, rožulky, Lu.bi. Obdivuji Lillian Bann, CORRAL, TheTerezkuD, nikuske nebo bazu, jejich neotřelé nápady, cit pro dokonalost a precizní práci. Mám ráda barevné příběhy od petpety, květinové doplňky od magaely, kouzelnou skleněnou krásu od jibadu a barevné obchůdky Montebell a Akireee. Obdivuji všechny šikovné lidi, kteří umějí vdechnout život svému nápadu a obohatit svět o krásu ruční práce.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Mou srdeční záležitostí je Půvabná Elayne, na které jsem si poprvé vyzkoušela bead embroidery. Učila mě vyšívat stužkou i korálky, učila mě pečlivosti a trpělivosti, nenechala mě spát. Dodala mi odvahu nebát se neznámého a zkoušet nové postupy, díky ní se umím radovat i z malých pokroků. Je nedokonalá, a přesto (nebo právě proto) ji mám tak ráda.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jak se to vezme… Ze všech druhů šperků mám nejraději náramky, asi proto, že se jimi mohu při nošení neustále kochat. Na střední a na vysoké škole bylo nemyslitelné mít holé ruce, vždy jsem ladila mé milované nezbytnosti podle barev oblečení nebo podle nálady. Kdybych mohla, nosím náramky neustále. Jenže… Aktivity spojené s dětmi a psy vylučují nošení takřka jakýchkoliv ozdob. Příležitostně vyvětrám pár mnou zhotovených starších kousků (nejen ketlovaných náramků, ale i náušnic a náhrdelníků), které spolu se svatebními šperky nyní „dovolenkují“ v šuplíčku u stolu. Háčkované korálky nosit neumím, sutaškové a vyšívané šperky jsou na mě příliš výrazné. Takže jsem vlastně kobyla…

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ve volných chvílích usedám k romantické knížce nebo k filmu se šťastným koncem, ideálně s hrnkem zeleného čaje nebo miskou čokoládové zmrzliny. Ráda chodím na procházky do přírody, ať už do lesů pod Krkavcem nebo jen na polní cesty či k zahrádkám na Mikulce. Když je to možné, dopřeji si „poobědní“ spánek. V létě jezdíme na chatu za Plzeň, kde vypustíme děti i zvířectvo a jen tak si užíváme té volnosti.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den je plný slunce, tepla, barev a pohody. Nechybí dětský smích, pobyt v přírodě, dobré jídlo, které nemusím vařit, posezení s rodinou nebo kamarády. Večer uléhám s dobrým pocitem u srdce, že život je přesně takový, jaký ho chci mít.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Ráda bych pokračovala a zdokonalovala se ve výrobě vyšívaných a šitých šperků, chtěla bych vyzkoušet práci s novými materiály (shibori hedvábí, recyklované plasty). Láká mě objevování náročnějších technik jako např. výroba skleněných vinutek, cínování nebo zlatničina, jenže to už nejsou plány, ale sny…