Nejdřív ji pevně popadl ... a pak ... !

Zprvu ji vůbec nešetřil. Nejdřív ji pevně uchopil svýma špinavýma rukama a několikrát silně stiskl. Poté ji prudce postavil před sebe, vypadalo to téměř, jako by s ní hodil. Když viděl, že se před ním začíná točit, a že se mu snaží vykroutit a zmizet, tak ji raději oběma rukama uchopil tak, že neměla úniku.

Byla jeho způsoby zaskočena, trochu jí to připomínalo argentinské tango. Ale co ty špinavé ruce? Takové zacházení se jí moc nelíbilo. Chtěla by raději tančit polku, kdy se rychle točí v jednom kole.

Pochopil. Poznal, co by ráda. Jeho ruce už neukazovaly jen svoji sílu. Ukázaly, že dokážou být citlivé, že ví, jak si ji získat, že mají smysl pro rytmus tance. Po pár taktech už byl jejich krok jistý, ladný, patřil jim celý sál ... krásná souhra. Čím více tančili, tím byla krásnější.

Když hudba dohrála a tanec skončil, stála tam vzpřímená, ještě trochu se jí točila hlava, byla šťastná, se širokou sukní, a všichni, kdo jejich tanci celou dobu přihlíželi, je oba odměnili potleskem.

Stalo se na Pernštejně na jarmarku, léta Páně dvoutisícího jedenáctého.

Mému muži děkuji, že jejich tanec zachytil.

Tak na viděnou v příštích "tanečních"...

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!