Učitelka s duší umělkyně Abina žije zasypaná korálky a pletacími jehlicemi. Netradiční šperky se naučila tvořit sama od nuly a dnes jí pod rukama vznikají propracované kousky s úžasnými detaily. Proč jí matematika pomáhá tvořit a co je podle ní malování jehlou a korálky?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Gabriela, jsem učitelka matematiky a biologie, a spolu s manželem, dvěma dětmi a prarodiči žijeme v malé vesničce v podhůří Beskyd.

Upřímně si nepamatuji dobu, kdy jsem netvořila. Už když jsem byla malá, odkoukávala jsem od jedné babičky háčkování a pletení a od druhé šití a vyšívání. Vždycky jsem ale byla spíše samouk, potřebovala jsem si to vyzkoušet sama. Zároveň jsem se nikdy nespokojila s nějakou chybkou nebo nedokonalostí, takže jsem párala a párala a zkoušela znovu.
Dlouhou dobu jsem vyšívala, a ke korálkům, se kterými teď pracuji nejvíce, jsem se dostala až později, v době, kdy jsem měla rizikové těhotenství a čtyři měsíce jsem musela jen ležet. Bylo léto, venku 35 °C, a to se plete špatně. A tak když jsem v nějakém kreativním časopisu zahlédla vzor na šité šperky z korálků, zkusila jsem to. Nejdříve to moc nešlo. Trpělivosti jsem měla dostatek, ale zjistila jsem, že hodně záleží na kvalitě materiálu. Když jsem objevila japonské korálky Miyuki Delica a Toho, byla jsem spokojená.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč u vás vyhrála?
Má oblíbená technika je Beadweaving, což je vlastně takové malování jehlou a korálky. U této techniky se jednotlivé korálky přišívají k podkladu.

Do centra šperku se pak ukládá buď minerál nebo polodrahokam, který se postupně obšívá a dodávají se k němu korálky nebo menší kamínky.

Stejně tak ráda mám Peyote steh, kdy se jeden korálek přišívá k druhému dle přesně daného schématu nebo vzoru.

Tyto dvě techniky mi umožňují být jak kreativní, kdy při Beadweavingu využívám estetické cítění a skládám korálky podle pocitu, tak využít mou matematickou stránku při přesném rozvrhnutí vzorů u Peyote stehu. Také je velmi důležitá prezentace výrobku. Fotka by měla zaujmout, ale zákazník by měl také přesně vidět, co kupuje. Jak je šperk ušitý, jestli někde něco „nečouhá“, zakončení z rubové strany a zapínání. Tam mám stále velké mezery.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci jsem schopná najít skoro všude. Nechávám se inspirovat barevnými kombinacemi v přírodě, vlčími máky v obilí, rozkvetlou lípou, ale třeba i zpěvem ptáků nebo poletováním včel, když ráno věším prádlo. V zásobě mám plno kabošonů a minerálů (těch není nikdy dost a nebudu přece objednávat jen jeden). U některých vím hned, jak jej využiju, některé jsou v šuplíku i několik let, než přijde jejich čas.
Tvořit na zakázku mi nevadí, ale potřebuji aspoň trochu daného člověka znát, odhadnout, co by mu mohlo sedět. Nebo se doptávám na nějakou preferovanou barvu nebo kombinaci.

Kdy a kde se vám nejlíp tvoří?
Snažím se tvořit pokaždé, když mám volnou chvilku. Většinou večer, kdy už mám hotové všechny povinnosti, uvelebím se ve svém tvořícím křesílku a ponořím se do své bubliny tvoření. Ale jsem schopná tvořit kdykoli a kdekoli, i v jedoucím autě. Vybírat rozkutálené korálky z koberečku auta nebo z písku u moře je někdy celkem zážitek. Mého tolerantního muže nejdřív pletací jehlice v autě nebo korálky všude možně trochu znervózňovaly, ale už si zvykl. Trošku více „mrmlal“, když jsme běhali s čelovkou o půlnoci po poli a plnili poslední výzvu klubu na téma „Noční obloha“.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Abych pravdu řekla, tento moment u mě nikdy nenastal. Prodávám jen na Fleru a párkrát ročně na jarmarcích, ale nechci, aby se mé tvoření stalo další povinností. Jsem spíše introvert a nutnost vysvětlovat lidem, proč jsou šperky dražší, mi vadí. Hodiny a hodiny práce za tím často nevidí. Tvořím, protože mi to dělá radost a uvolním se u toho. Mou hlavní profesí je učení, to mě stále baví a naplňuje (no, možná kdybyste se zeptali na konci června, odpovím jinak).

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jak už jsem řekla, jsem samouk. Žádný kurz jsem neabsolvovala, všechno bylo pokus-omyl. Když mě zaujala nová technika, vždy jsem si našla jenom základní návod, ale poté už jsem tvořila sama a zdokonalovala se vlastně postupně.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Moje srdcovka jsou brože, které tvořím. Mám radost, že plno z nich, ať už to byly sovičky, kolibříci nebo motýlci, už našly majitelky. Tyto kousky nejsou podle žádného návodu, každý je jiný a vystihují mou momentální náladu.

Když se ohlédnete za svou kariérou, udělala byste něco jinak?
Určitě ne, všechno mi přineslo nějaké posunutí dopředu, něco jsem si z toho vzala. Buď jsem se poučila, nebo nějakou blbost udělala znova a třeba se poučila až napodruhé. Ale není opravdu nic, co bych měnila.  

Do kterých Fler obchůdků chodíte „potěšit oko“?
Na Fleru je spoustu krásného, mám za ty roky plno obchůdků, kam chodím nakupovat nebo nakukovat. Jsem i členkou dvou klubů, Fler Beadweaving a Klub Růžového Pantera, kde je plno lidí, kteří mě inspirují. Mám moc ráda oblečení od Ateliér Na Tvrzi, smiling sun nebo by Caldero. Zbožňuji kabelky od LÁSKA, protože potřebuju kabelku ideálně jako od Hermiony, a do těchhle se mi vždycky vleze všechno, co potřebuju, ať už to jsou písemky do školy, nebo pletací jehlice a klubíčko (co kdyby). Mám ráda precizní a propracované šperky od Ramaalf a Evy Pitrunové a skleněné šperky od TEJI glass.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Všichni doma moc rádi čteme, čas od času zajdeme do divadla, koukneme na dobrý film. Pokud je hezké počasí, hrajeme přes léto často volejbal. Před několika lety jsme s manželem začali docházet na lekce standardního tance, což nás hodně bavilo. Moc rádi cestujeme, objevujeme, hlavně české a slovenské hrady a zámky. Poslední dobou mě baví focení.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Upřímně, vlastně to neplánuji, nemám žádná očekávání. Vždy tvořím a vyrábím podle toho, co mě zaujme. Myslím, že určitě budu tvořit, ale co přesně a jak, to nevím. Těším se na to, co ještě objevím a nového zjistím. Poslední dobou často u práce usínám, tak doufám, že to nebude jako v té pohádce dvě očka upletla a tři vypárala.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Určitě nenechat se odradit počátečními neúspěchy a nepřestat to dokola a dokola zkoušet. Jednou se to podaří, a pokud jim to přináší radost, určitě to stojí za to.