Jsme dvě sestry. Naše přezdívka vznikla na sklářské škole v Železném Brodě, a ačkoli jsme se docházkou v téhle úžasné instituci minuly, získaly jsme ji postupně obě. Jsme si totiž podobné a lidé si nás často pletou. Pletou si nás hlavně, když nejsme pohromadě. Vlastně si fyzicky tolik podobné nejsme, ale máme toho tolik společného a jsme si blízko. Hodně blízko.
Zdeni řekni nám něco o sobě
Já jsem Jobka st. = Zdena Menclová. V době studentských časů jsem si myslela, že nikdy v životě nebudu dělat nic jiného než sklo. Zcela jsem propadla jeho kouzlu. Potřeba být mu nablízku, cítit nenapodobitelnou vůni spáleného dřeva, vnímat žár sálajících pecí a pozorovat přeměnu beztvaré zářící hmoty v křehkou krásu, mě dovedla do malé sklárny ve Chřibské. Byla jsem v ní výtvarník. Myslím, že jsem se hodně naučila, poznala spoustu lidí a pochopila mnohé. Ne všechno. Hledání cesty je běh na dlouhou trať. Vždycky, když si myslím, že už vím, zjistím, že jsem zase na začátku. A tak je to dokola. Sklárna už není. Dávno je mým živobytím něco naprosto jiného ? práce s lidmi a kolem lidí, a já si navíc spokojeně maluji na hedvábí, na papír a někdy stavím vzdušné zámky. Bydlím s mužem a Markétkou v malé dřevěné, skoro perníkové chaloupce a máme rádi Sever. Ostrý vítr a studené moře. A také Oravu.
Co jsi vyrobila jako první věc, když jsi začala tvořit?
Co bylo první, to si určitě nepamatuji, ale bezpečně se mi vybavuje vánoční dárek rodičům: ?nápojová souprava?. Na půdě nalezené bakelitové uzávěry od placatého rumu. Krásně jsem je pomalovala. Vzbudily rozpačitý úsměv.
Prozraď nám, ze kterých materiálů ráda tvoříš.
Materiály mě lákají, odolávám ztěžka. Donedávna jsem měla ve škole výtvarný kroužek a nejkrásnější bylo, že jsem mohla s dětmi vytvářet to, na co bych si sama netroufla, vždycky mě překvapily. Také tím svým nevykalkulovaným pohledem, radostí i strastí, která tvoření provází.
Kterou z kreativních technik nejvíce obdivuješ?
Mám ráda tvoření jako takové, vlastně se ráda pozastavím nad ledasčím. Dokáží mě potěšit náhodně seskupené klacíky na zemi stejně jako čára tužkou, obraz, fotografie, šaty, šperk, posekaná zahrada, voňavý koláč, úsměv... a také staré řemeslo.
Řekni nám své tři oblíbené knihy, filmy a internetové stránky.
Mám ráda slovo, asi nejvíc to poetické. Knihy v poslední době vážně nestíhám, ale ráda vzpomínám na Else. L. Schueler, Skácela, Demla, prózu Čtrnáctero zastavení od Bedřicha Fučíka, Lidskou komedii W. Saroyana, je toho hodně, stejně jako mnohých laskavých českých filmů. Silně mě oslovil slovensk : Obchod na korze a cizokrajný: Svět podle Prota. Stránky internetové se řídí podle momentální nutnosti něco najít, samozřejmě Fler vede... A také naše Markétka má svůj blog.
Co bys poradila ostatním tvůrcům, kteří umisťují své zboží na Fler.cz?
Nevím, jestli můžu radit, sama vždycky ocením originální přístup, věc vytvořenou s láskou a vtipem, navíc dobře vyfotografovanou.
Jaké funkce se ti na Fler.cz líbí a které bys ráda používala v budoucnu?
Pominu-li naprostou (mě téměř nepochopitelnou) technickou dokonalost, snadnou ovladatelnost a výtvarnou podobu, mám moc ráda komentáře. Neznáme se a přesto si nejsme cizí, vyjadřujeme radost z povedené věci (někdy také neváháme vyjádřit kritiku... ). Nevím, co by se dalo vylepšit. S radostí přijímám každou "novinku".
Jak propaguješ své zboží?
Kromě Fleru, máme se sestrou vlastní stránky a před Vánoci vyrážíme na trhy, setkávat se, popovídat, odpočinout si. Občas se podaří nějaká výstava.
Jak si představuješ svůj život za deset let?
Neočekávám nic převratného, budu naprosto šťastná, když budeme všichni zdraví (to nemyslím jako frázi), no a pak bychom třeba mohli ještě stihnout obrousit a natřít okna, upravit zahradu, vyměnit kliky u oken a dveří, pořídit si nějaká kamna na dřevo a společně se nad tím radovat. No já vím, to by se dalo vymyslet věcí... také by se mi líbilo navštěvovat nějaké jazykové kurzy... a také... no dobře, také si něco nechám na "za 20 let".
J
ani řekni nám něco o sobě
Je opravdu těžké do několika vět uchopit svůj život. Jmenuji se Jana Drdová a na Fleru se skrývám pod názvem Atelier Jobka společně se starší sestrou. Lidé si nás často zaměňují a myslí si, že jsme dvojčata. Ale přesto, že máme některé zájmy společné a některé cesty dvakrát prošlápnuté, každá jsme jiná. Přezdívku Jobka jsem zdědila po sestře, jakmile jsem se také objevila na SUPŠ sklářské v Železném Brodě.
Se sklem jsem se ovšem po škole rozloučila a vydala se na ?hedvábnou stezku? a putuji po ní lehkou nohou už asi 15 let. Cestou se ráda brouzdám spadaným listím a miluji otevřený prostor, modré nebe nad hlavou a vítr ve vlasech, vůni jarní trávy a aroma z rozkvetlých lip? Prostě vše, co mě obklopuje. A přestože mám ráda lidi, bydlím na samotě uprostřed přírody společně se čtyřmi bodyguardy a větší štěstí už nehledám.
Co jsi vyrobila jako první věc, když jsi začala tvořit?
Tak to si opravdu nevzpomenu. Ale od mala jsem něco vyráběla, papírové panenky, oblečky, přání a drobné dárky z různých materiálů. V pubertě šila tašky, pomalovávala trička. Tkala ze sisalu. Jednou jsem si vyrobila i boty, použila jsem podrážku ze starých Kristusek. Vznikly antické opánky zdobené korálky a plíšky. Prostě mě bavilo vyrábět věci, které jsou jedinečné. A to mi zůstalo.
Kterou z kreativních technik nejvíce obdivuješ?
Mám ráda přírodní materiály. Hedvábí jsem si oblíbila, takže je na prvním místě, ale ráda pracuji i s ručním papírem a s materiály se zajímavou strukturou.
Obdivuji ikonopisectví (malířství ikon Byzance). Nějaký čas jsem pobývala v ikonopisecké dílně v Řecku. Ale malbu ikon nelze chápat jako kreativní techniku. To je jiná kapitola?
Řekni nám své tři oblíbené knihy, filmy a internetové stránky.
Ke knihám se zase intenzivně vrátím až v důchodu. Už 12 let čteme s klukama dětskou beletrii. Já sama nedokážu otevřít knížku, když jsem zavalena povinnostmi. Ale z minulých let bych vzpomenula: Blues pro bláznivou holku, Škola malého stromu, Doktor Živago, hodně se mi líbil Prorok od Džibrána. Filmy: Unaveni sluncem, Kouřové signály a Johny English. A internetové stránky: na Fleru jsem jako doma, potom www. tradicnidum. cz.
Co bys poradila ostatním tvůrcům, kteří umisťují své zboží na Fler.cz?
Aby našli sami sebe a svůj osobitý přístup, nebo způsob vyjádření. Někdy je to cesta bludištěm, ale cesta ven určitě vede. Líbí se mi, když výrobek má osobitý rukopis, prostě nemusíte si hledat autora, poznáte to na první pohled. A aby udělali výběr z toho nejlepšího. Nejde přeci o kvantitu, ale o kvalitu.
Jaké funkce se ti na Fler.cz líbí a které bys ráda používala v budoucnu?
Fler mě okouzlil jako celek. Vždycky si říkám, že už není co vylepšovat. Ale potom přijdu k počítači a vidím další novinky. Technicky i esteticky je to na vysoké úrovni. A to, že se Fler stále utváří, mě prostě baví. A dámská společnost mi kompenzuje mužskou převahu v rodině.
Jak propaguješ své zboží?
Pořádáme prodejní výstavy, účastníme se vánočních trhů, kde to není jenom o
prodeji, ale lidé vyhledávají komunikaci. Takže ze zákazníků se stávají přátelé, kteří se k vám za rok zase vrací. Kdyby se Fler nastartoval o několik měsíců dřív, nedělala bych náš e-shop.
Jak si představuješ svůj život za deset let?
Když nás prof. Ježek uváděl do dějin výtvarné kultury, začal mottem: ?Ve skutečnosti neexistuje nic absolutně krásného, krásná je pouze představa.? Takže bude mi úplně stačit, když z rodinného krbu bude sálat teplo, všichni budou zdraví a bude nám spolu dobře.
Děkujeme za milý rozhovor, přejeme rodinnou pohodu a pevné zdraví
