Dnešní rozhovor patří k těm, které promlouvají svým vlastním jazykem, a tak se příliš nehodí je obšírně uvádět. Lepší tak bude pustit Dalet rovnou ke slovu...
Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Má tvorba hovoří. Vypovídá. Řeč duše zapsaná do hliněných artefaktů.
Jak jste se dostala k tvoření?
Přehnala se bouře. :) Spirituální. 
„Bouře jsou příčinou toho, že stromy zapouštějí kořeny hlouběji.“ George Herbert.
A po každé bouřce následuje úklid. V přírodě i ve svém životě. Nitru.
Po důkladném úklidu se dostavil hlad. Čichat, vidět, cítit, vnímat... A hlavně se dotýkat. Tvořit! Smysly křičely, vyčuhovaly a přerůstaly. Transformovaly se ve výhonky a ty se dále měnily ve větvičky a větve, a jak přijímaly, co chtěly a měly, sílily. Sílí. Cítím to…
Rozhodnutí osahat si hlínu/zemi vyplynulo proto zcela intuitivně. Kořeny se chtěly bytostně propojit. Navázat intimní přátelství. Tuším, že od této chvíle se datuje mé procitnutí tady na zemi. Nádech.
Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Hm... Kontakt s hlínou je návykový. Společně strávený čas neměřím. Je tu stejně jako já. Jen jsme na sebe na chvíli zapomněly. Ano, a naše nejprve vzájemné oťukávání, osahávání, kamarádství a intimita přátelství přerostla v zákonný, registrovaný svazek. :)
Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Hlína voní. Čichám k ní, a pravidelně. Mačkám ji v rukou, v dlaních, a očichávám. Pak spolu provedeme rituálek a jdeme žít. Vtisknout formu. Zanechat identický otisk, zhmotnit myšlenku. Předat sdělení, archetypální obraz. Modelování z volné ruky je proto mou oblíbenou technikou.
Jak jsme tak společně procházely etapami života, pocítila jsem absenci průzoru, světla. Slunce. Barev. Měla jsem chuť ji z toho pevného krunýře a hustoty osvobodit. Dodat nový rozměr. Nechat dýchat, pulzovat a prokouknout.
Nejsilněji jsem tu potřebu cítila u svých zvonkoher, se kterými jsem vstoupila na půdu Fleru. Tehdy tu ještě tolik nezvonily. :) Zvonkové hry mě mile provázely na cestách po Peru a odtud jsem si inspiraci přivezla domů.
Na způsobu, jak propojit sklo s hlínou, jak navázat, jak uvést do života, jsem začala usilovně pracovat. A do cesty mi vkročil pan Tiffany. S touto technikou mě seznámil osobně Jarda Rejzek. Člověk v tomto směru z nejpovolanějších. Ochotný poskytnout radu a pomoc. Děkuji!
Vzájemné kamarádství materiálů se tak rozšířilo. O měď, cín. Obecně kov. A přibývají další... očichávám si stříbro. :)
Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Mám a jsem tomu ráda... Má sestra Šárka, na Fléru pod nickem snova. Čaruje s fotoaparátem, elektronickou kresbou a tužkou. Je mi vrbou, přítelem. Je pro mě živou vodou...
Doporučte Fler tvůrce, kterého máte ráda.
Nechce se mi oddělit, ukázat. Omlouvám se... Všichni tvoříme ve svém vlastním příběhu pro každého jediným, jedinečným. Tolik milých bytostí na této barevné, obchodní lodi... A místa, kam ráda vcházím, kde cítím vzájemnost a souznění, tam vědí...
Koho bych ale moc ráda pozdravila a popřála pevné zdraví, sílu a brzký návrat „na palubu“, je kouzelná mi.ui s kočičkou.
Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Mám ráda své zvonkohry... Jsou v nich zhmotněny všechny smysly.
Používáte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
Náš dům žije i díky zvonkohrám...
Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Pozdnímu studiu :) alternativních disciplin. Jsem zapsána na jedné ze škol, která je zastřešuje. Konkrétně „výuka v oblasti společenských věd a rozvoje osobnosti“. Úžasní lektoři a témata, která spontánně proplouvají mou tvorbou.
A když se zadaří, tuze ráda nazouvám toulavé boty. Už se nějak ošívají a netrpělivě přešlapují na místě! Občas slyším, jak mezi sebou cosi špitají. O cestách. :)
Jak vypadá váš ideální den?
Když v něm žije radost. Slunce. Zdraví mých blízkých. Jenom pak je má mysl otevřená přijímat a vnímat dary dne.
Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden mám v plánu o/zdobit jmelím. :) Měděné, pocínované brože, náušničky, náhrdelníky. A odevzdat, respektive odeslat tak ještě poslední, prosincové zakázky. Doufám, že v momentu zveřejnění rozhovoru už se tak stalo. :)
A moc ráda bych tady a při této příležitosti vyzdvihla tuto kouzelnou bylinku. Má svá omezení v množství užívání (ne více než 5 g denně) a jen její části - větvičky a listy. Forma přípravy macerováním, tedy louhováním za studena. 1 kávová lžička se přelije ¼ l studené vody, nejlépe na noc. Ráno, před pitím čaje zahřát na vlažnou teplotu.
A když jsme u bylinek, tak zjara můžeme nasbírat květy pampelišek a uvařit med. Med plný malých sluncí.
200 květů pampelišek, 1/2 omytého citronu, 1kg cukru
Květy dobře omyjeme, vložíme do většího hrnce, zalijeme 1 litrem studené vody a pomalu necháme 1x přejít varem. Stáhneme z ohně a necháme, nejlépe přes noc stát. Příští den necháme květy okapat na sítu a dobře rukama promačkáme. Do šťávy přidáme cukr a citron, nakrájený na plátky. Hrnec dáme bez pokličky opět na plotnu a to na nejmenší plamen/stupeň. Přivedeme téměř k bodu varu a necháme opět vychladnout. Takto opakujeme, minimálně ještě dvakrát, aby měl med správnou konzistenci. Neměl by být moc hustý, aby nekrystalizoval. Odstavíme a mírně zchladlý naléváme do sklenic. Uzavřeme celofánem nebo víčkem. Med se nekazí, uložený dále zhoustne.
Plány pro příští rok, rok 2012? :) Nechám se překvapit. Sebou i tímto mystickým letopočtem.
