V novém čísle Praktické ženy, která vychází právě dnes, si zamilujete muffinovou konvičku, ale také si můžete do svého archivu zařadit další dvoustránkový rozhovor s jednou z autorek z Fleru. Dnes vám představíme Hill a její barevnou, kroužkovanou, perfektně nafocenou keramiku. Pročtěte si rozhovor již nyní a mrkněte se, co dalšího vás ještě v květnové "Pražence" čeká...

Praktická žena - květen 2012

V novém čísle Praktické ženy, která vychází právě dnes, si zamilujete muffinovou konvičku, ale stejně tak vás zaujme i taška na výtvarné potřeby v podobě melounu, háčkované sedáky v podobě koláčů nebo artyčoková aplikace na záclonu.

Naučíte se šablonovat, můžete si podle popisu vyšít ubrus s jarními květy. Ostatně květiny jsou v květnové Praktické ženě také v módě i na stránkách tvoření pro děti.

K zajímavým článkům i tentokrát patří rozhovor s autorkou z Fleru.

Mnoho novinek najdete také na www.praktickazena.cz.

 


Hlína člověka naučí

Kroužek ke kroužku vede jistá ruka Terezy Hillebrantové štětec kolem hrnku. V téhle dílně v Petrovicích vznikají pastelové poklady.

Ne že by to bylo jednoduché... sedím za hrnčířským kruhem a ruce téhle šikovné mladé keramičky vedou ruce mé. V domácí dílně příjemně sálá teplo z krbu a v rohu čeká keramická pec. Uvidíme, jestli se Tereze podaří spravit i mou misku, první výtvor tohoto druhu, který jsem si vtipně ihned poničila při snímání z kruhu :o)

Tereza je ale profík, který už zvládl něco nováčků v kurzu, určitě to nějak spraví. Ji a její typickou keramiku najdete na Fleru na adrese www.fler.cz/hill.

Zdá se to těžké, naučit se pracovat na hrnčířském kruhu. Jak to šlo tobě?

Mě točení natolik uchvátilo, že jsem si vůbec nepřipustila, že by mi to nešlo. Samozřejmě, začátky byly takové negramotné, ale když se podívám zpět, mám pocit, že jsem se to naučila rychle. Moc mě to bavilo. Navíc jsem měla štěstí na výborné lektory a skvělou partu, která se vždy v Kohoutově v Keramickém studiu sešla. Potom ale následovalo něco mnohem těžšího – naučit se to tak, aby to bylo opravdu dobré, kvalitní a stálo to za to. To už je věc praxe. Je to jako se vším jiným, když vás to hodně baví a děláte to často, jste v tom lepší a lepší…

Mícháš si glazury, vyrábíš vlastní hlínu k pálení?

Nemíchám a nevyrábím, spíš kombinuji nebo přimíchávám… Obdivuji ty, kteří to dělají. Já ten čas, který je na to potřeba, raději věnuji něčemu jinému. Ale jak říkám, moc se mi to líbí…

Mám ráda keramiku pálenou dřevem, občas mám příležitost to vyzkoušet a vždy z toho mám velkou radost. Také mám hodně ráda japonskou čajovou keramiku, jejich čistý styl. A vyloženě miluju hrnky. Takže je i sbírám a ráda je dostávám, což by možná u keramika člověk ani neřekl.

Keramika je náročná na zacházení, můžeš v půli práce jen tak přestat a odejít?

Hlína je úžasná v tom, že člověka naučí, že všechno má svůj čas a že je pouze tady a teď. Jakmile nemyslím na to, co zrovna dělám, většinou se to někde projeví. To je hlavní zásada – která se dá ale uplatnit na všechny lidské činnosti. Od rozdělané práce většinou neodcházím, a tak se mi stane, že je jedna hodina ráno a já mám ruce od hlíny. Ráda pracuji večer, vyhovuje mi ten klid, který je všude kolem…

Když se nad tím zamyslím, tak jediná věc, která se v dílně odehrává pravidelně, je káva, kterou udělá můj muž Libor, když přijede z práce.

Jaké je tvé největší keramické faux pas?

Glazura steklá na plátech v peci – to je výborná věc. Už se to naštěstí nestává tak často a taky to Libor umí rozbruskou rychle vyčistit. Za své největší faux pas ale považuju chvíle, kdy se přistihnu, že v dílně jen tak sedím a koukám do krbu :-).

Máš nějaký svůj keramický sen?

Já moc nesním. Důvěřuji životu. :-) Ale dříve jsem snila o tom, že bych chtěla mít pec, umět točit, mít útulnou dílnu, ve které je teplo, a chtěla jsem, aby moje keramika dělala lidem radost. Všechno se mi to splnilo a já jsem za to moc vděčná. Uvědomuji si, jaké mám štěstí, protože začátky byly náročné a ve dvou mých předchozích dílnách dosahovala v zimě teplota maximálně ke 12 stupňům. Vždycky jsem kolem sebe měla prima lidi, ať už rodinu, úžasnou babičku, která mi do začátku moc pomohla... a nebo kamarády, kteří mi občas připomenou, že nejen prací živ je člověk.



Kde se berou tvé nápady, podněcují tě tvary rostlin, struktury, barvy přírody, ...?

Já mám pocit, že inspirace je všechno. Celý život, zážitky, které člověka formují, příroda, zvířátka, kytky, ale i města, lidi a taky zákazníci, kteří se vracejí. To mi dělá obrovskou radost a motivuje do další práce – ať už na Fleru, nebo na trzích. Jelikož vyrábím kromě klasických hrníčků a misek i třeba jídelní nebo čajové soupravy, truhlíky na kytky, lampy nebo andílky, máme se zákazníky pořád co na práci.

Je fantastické, když za vámi někdo chodí pravidelně. Znamená to, že vlastně tak nějak „jedeme na jedné vlně“. A co je lepší, než když vás s někým něco spojuje?

Obrovskou inspirací je pro mě také hudba, je v mém životě hodně důležitá. Hodně ráda cestuji, poznávám nové kraje a země. A také naše dvě krátkosrsté kolie, pohledu na ně, jak běhají po louce a hrají si, se asi nikdy nenabažím…

Jsi odchovanec klasické lidušky, jak ji zpětně vnímáš?

Naši mě přihlásili do výtvarného, ale zároveň i hudebního oboru, hrála jsem na housle a na klavír. Také jsem zpívala ve sboru. Rozhodně i to mě formovalo. Naše úžasná učitelka, paní Kořínková, nás učila vnímání světa jiným, citlivějším způsobem. Celé dětství jsem měla pocit, že mi nikdo nemůže mluvit do toho, co chci dělat – takže jsem byla občas velmi svérázné dítko.

Už v dětství mě bavilo dělat s hlínou a jedna z mých kamarádek měla doma kruh a pícku. Úplně se mi tenkrát rozbušilo srdce, že má něco tak úžasného. Chtěla jsem to prostě zkusit. Sehnala jsem si pak v osmnácti letech brigádu v keramické dílně, ale vykrajovala jsem formičkami na cukroví a pořád mi někdo říkal, jak to dělat mám a nemám. To mě pochopitelně neuspokojovalo.

Přes internet jsem si našla rekvalifikaci a nakonec jsem se rozhodla, že ze mě bude keramik. Všichni kolem si klepali na hlavu, že hodně keramiků končí, je jich u nás už moc. Taky v paneláku se to moc dělat nedalo, tak jsem našla volný sklep, šla na první trh a začala keramiku nabízet do obchodů. Dnes mě to živí, ale je v tom stále ta svoboda, kterou potřebuji.



Kromě keramiky tě pohlcuje ještě jeden velký koníček – fotografování...

Focení se mi líbí už od dětství, kdy mi táta občas (za velmi bedlivého dohledu) půjčil svoji Praktiku. Já jsem většinou namířila hledáček na našeho psa a udělala cvak. Potom jsem si různě půjčovala foťáky od kamarádů. Doma v koupelně vyvolávala fotky pomocí starého zvětšováku po dědečkovi, který byl dlouho zavřený na chalupě v truhle. Momentálně fotím digitální zrcadlovkou.

Střídají se období, kdy fotím hodně, a období, kdy na foťák nesáhnu. Když něco fotím, hlavně třeba makro, tak vlastně nevím, co se kolem děje. Pár mých fotek můžete najít i na Fleru pod nickem Fotoli.

Myslíš, že může v keramice být ještě něco nového objeveného?

Myslím si, že ve výrobku vždycky bude nová ta energie tvůrce. Přesto, že člověk dělá jednu věc opakovaně, vždy udělá novou, jinou, vyzařuje z něj osobnost.

Třeba glazury, které používám, jsou kupované, nic nového, používá je spousta keramiků. S glazurami se jen člověk musí naučit pracovat co do technické stránky. Musíte vychytat teploty, přesnou hustotu. Přesto pak má váš výrobek, pokud děláte věci s láskou a radostí, svůj jedinečný výraz.

Pár rad  do začátku...
Zásady, které je dobré při práci s hlínou dodržovat:

  • Hlínu je třeba před začátkem tvoření zpracovat podobně jako těsto. Pomůžeme jí tím „ožít“ a lépe se s ní potom pracuje.
  • Pokud chceme jednotlivé části výrobku slepovat k sobě, nikdy na lepení nepoužíváme vodu, ale použijeme „šlikr“. Ten si vyrobíme tak, že usušíme pár malých kousíčků hlíny, se kterou pracujeme, a pomocí vody z nich uděláme husté blátíčko.
  • Pokud chceme na výrobku něco retušovat nebo do něj vyrýt třeba nějaký ornament, doporučuji počkat, až je výrobek v „koženém“ stavu – to znamená, že hlína už není úplně čerstvá a měkká.
  • Sušení výrobků by určitě mělo být pozvolné – čím větší věc, tím pomaleji sušit. Můžeme si pomoci tím, že jej zakryjeme třeba novinami.

Připravila: Helena Görnerová
Foto: autorka a Hill

PS (mimo záznam): ta moje první vytočená mistička přežila :-) Zkoušeli jste vy někdy točit na kruhu? Hel