S teplými barvami se setkáváme v přírodě hlavně na podzim, pokud se však podzim vydaří a nastoupí pravé babí léto, pak nastává barevně snad nejkrásnější zahradní období ... je úžasné brodit se v popadaném podzimním listí, poslouchat, jak šustí, sledovat padající listy ze stromů a obdivovat překrásnou paletu hřejivých barev, nasávat příjemnou vůni podzimní krajiny... Také meziklubové klání In-spirare podlehlo téhle nádheře a s barevnou inspirací se tentokrát zrodily šperky na téma "Bohatství podzimních zahrad". Pojďte si zahlasovat a hlavně se nechte okouzlit novými výrobky šperkařek ze čtyř Fler klubů s rozličnými technikami.
Zahrada
Takové jednoduché slovo a tolik malebných tváří může mít... V původním významu znamená ohrazený prostor, malou ohradu. Okrasné zahrady ovšem mohou mít různou velikost a mnoho podob. Záleží na účelu, kterému slouží, na možnostech majitele a záměru tvůrce. Odlišnost slohů a úprav také souvisí s vnímáním krásy zahrad. A to nikoliv jen s estetickými a architektonickými zásadami, mnohdy poplatnými době, ale především s vnitřními podněty vytvářejícími tato pravidla, tedy s touhami zákazníka, majitele pozemku.
Podobně jako divadlo se zahrada spoléhá na zručnost svých nejschopnějších umělců, kteří co nejvěrohodněji vyvolávají umělými nádržemi dojem říčních meandrů a pomocí záhonů iluzi kvetoucích luk. Zahrady nejsou věrnou napodobeninou přírody. Ve skutečnosti probouzejí pocity a vzpomínky, podobně jako je tomu u jiných uměleckých prací. Napodobení přírody, jakkoliv dokonalé, by bylo bezúčelné. Pozorovatel očekává emoce.
Autorem těchto skvostných zahrad je zahradní architekt, krajinář a mág Adam Woodruff.
Některé zahrady byly vytvářeny jako příběh, další jako živé náboženské knihy. Schopnost zahrad vyvíjet se v čase a měnit se i během roku nebo dne je známá. Schopnost poutat pozornost, dávat svou úpravou vyšší smysl, který stojí za zkoumání, či být něčím víc než jen úhrnem záhonů, to vše je vysoce ceněno.
Zahrady historie
Mezi sedm divů světa patří již zaniklá starověká památka v Babyloně, visuté Semiramidiny zahrady. Postavit je nechala dle legendy královna Semiramis, pravděpodobně je však vybudoval až král Nebukadnesar II. pro svou manželku Amytis.
Zdroj fotografie: Wikimedia
Egyptská zahrada je poprvé zmiňována v době asi 4000 př. n. l. Součástí zahrady býval zavlažovací systém, který ji rozděloval na pravidelné části.
Uprostřed zahrady býval pravidelný bazén, který mohl být různé velikosti podle zámožnosti majitele. Bazény ve faraonových zahradách byly tak velké, že bylo možné se v nádrži projíždět na plachetnici. Nejobvyklejší součástí egyptských zahrad bylo stinné stromořadí, které je typické pro většinu egyptských zahrad. Zahrady byly obehnány vysokou zdí s jediným vchodem.
Zdroj fotografie: Wikimedia
Perské zahrady mohou pocházet z počátku období 4000 př. n. l. Zahrada je s typickou osovou linií vytvářenou vodní nádrží nebo tokem a symbolizuje ráj, podobně jako je tomu u mnoha úprav zahrad ve starověku.
Perská zahrada se vyvíjela do současné doby pod různými vlivy, základní principy ale byly jen málo měněny.
Typická perská zahrada - Bagh-e-eram shiraz. Zdroj fotografie: Wikimedia
Novodobý div světa, hrobka Tádž Mahal je ztělesněním perské představy ideální rajské zahrady. Je to monumentální pomník v Ágře v Indii. Od roku 1983 je Tádž Mahal zanesen na Seznam světového dědictví UNESCO.
Zdroj fotografie: Wikimedia
Mezi kulturně vyspělé oblasti v Asii, které už ve starověku vynikaly tvorbou zahrad, patří kromě Koreje, Japonska a Indie také Čína. Některé způsoby tvorby zahrad v této oblasti byly vzájemně přejímány a celkově s ohledem na kulturní kontakty tak lze najít více podobností než rozdílů.
Zahrady v Asii měly často náboženský charakter spíše než rekreační a více než v Evropě je použito objektů - symbolů. Také v Asii jsou nejstarší zmínky o zahradách známy především z legend, podobně jako je tomu ve Středomoří nebo u evropských pohádek. V těchto legendách se odráží jak druhová skladba zahrad, tak zahradní kultura a obdiv ke kultivovaným zahradám, které patří k nejcennějším částem paláců.
Čínské a japonské zahrady a jejich rozdíly
Mezi čínskými a japonskými zahradami jsou viditelné určité rozdíly, které se začaly projevovat především v období Edo. I když použité prvky jsou většinou shodné, liší se u nich způsob využití.
Budova se u čínských zahrad vždy nachází v samotném centru a zabírá tak značnou část zahrady. Umístění přitom bývá zvoleno vedle nebo nad hlavní nádrží vody. Rovněž bývají výrazně zdobené.
Japonské zahrady oproti tomu mají budovy postavené daleko od sebe, bez přímého přístupu k vodě a honosného zdobení. Často jsou tyto stavby alespoň částečně skryty okolí.
Japonské zahrady
Zahrady vznikaly v různých částech světa v mnoha podobách a šlo původně vždy o nejintenzivněji obdělávanou zemědělskou část pozemku. Podobně vzniká zahrada i u staveb velmožů a duchovních i světských vůdců, kde nejméně obdělávanou částí pozemku byla obora se zvěří a stromy. Až do 20. století bývala zahrada rovněž spojena s rostlinami. Móda japonských zahrad tuto představu zrušila.
Klasické japonské zahrady vznikly a byly tvarovány na základě náboženských vlivů. Vytváření zahrad v Japonsku má starou historii ovlivněnou šintoismem, buddhismem a taoistickou filozofií.
V Japonsku byla dlouhodobě zahrada otázkou prestiže více než kdekoliv na světě. Tvorba tradičních japonských zahrad byla během historie řemeslem, které mohl provozovat jen cech profesionálních umělců či spíše stavitelů, kteří následovali nebo určovali aktuální trendy.
Všechny klasické japonské zahrady jsou vyjádřením idealizované přírody, bývají upravené co nejpřirozeněji, esteticky v umělecké formě, která pracuje především se symboly a poetikou. Buddhistický vliv vytváří z japonské zahrady klidné místo, kde se mohou lidé zamyslet nad sebou, svým životem nebo meditovat.
Čínské zahrady
V čínské zahradě jsou určujícími prvky modelace terénu, dekorativní stavební doplňky, použité substráty, kameny a rostliny. Rostliny zde však nejsou tak zásadním prvkem jako u jiných druhů zahrad. Čínské zahrady jsou zhotovovány jako myšlené zobrazení vesmíru, mají úzkou spojitost s náboženstvím a mytologií.
Čínské zahrady mají velmi hluboké filozofické kořeny. Přírodní prvky jsou pečlivě vybrány pro svůj historický význam; literární nebo symbolické obrazy krajiny a zahrad byly vytvořeny, aby působily v dokonalé harmonii. Tento historický fenomén vedl k rozvoji velmi častého provázání dvou uměleckých forem – kresby a zahrady. Malebnost některých čínských zahrad není absolutně žádnou náhodou, ale je výsledkem kombinace tvorby malíře a zahradního architekta. Dalo by se dokonce vypozorovat podobné uspořádání mezi zahradou a svitkovými krajinomalbami.
Zdroj fotografie: Wikimedia
Niwaki a bonsaj
Doslovný překlad japonského výrazu "niwaki" je zahradní strom. Téměř všechny rostliny, které japonští zahradníci používají při tvorbě zahrad, se nazývají niwaki. Pro dosažení působivějších efektů jsou kultivovány tvarováním. Cílem je, aby stromy vypadaly starší, měly široký kmen, pokroucené větve a obláčkový charakter. V zahradě potom napodobují stromy zasažené divočinou, např. větrem nebo bleskem.
V Evropě chápeme pojem niwaki jako tvarovaný strom. A je jedno, jestli se pěstuje ve volné půdě na zahradě, nebo v designové nádobě třeba na terase. Velmi často se používá i označení zahradní bonsaj či velká bonsaj. V principu to však není správně. Bonsaj totiž znamená miniaturní strom pěstovaný v misce.
Umění bonsaj má původ ve starověké Číně a s velkou pravděpodobností sahá až 4 tisíce let do minulosti. Do Japonska, tenkrát pod silným čínským vlivem, dorazilo až v 6. století. Právě v Japonsku pak bylo pěstování bonsají zjednodušeno, výrazně propracováno a zdokonaleno. Během 8. století, v době šíření buddhismu v Japonsku, se začala psát i historie niwaki.
Jalovec prostřední. Zdroj: fotografie
Francouzské zahrady
Francouzská zahrada není pouhé převedení pravidel geometrie a perspektivy do prostoru. Designéři francouzských zahrad používají pravidla geometrie pro dosažení ideálního výhledu, tyto znalosti jim umožňují vyhnout se strohosti. Dalším cílem je opticky zvětšit vnímaný prostor.
Francouzská zahrada 18. století - zámek Eyrignac. Zdroj fotografie
Francie je rozmanitá země a stejné jsou i francouzské zahrady. Výrazný vliv na zahradní tvorbu má podnebí – zahrady jižní Francie mají z tohoto hlediska řadu specifik, v první řadě je ovlivňuje středomořské klima. Jsou barevné, voňavé a často velmi odlišné. Je z nich cítit obdivuhodný smysl pro vkus, jsou elegantní a působí atraktivně bez ohledu na jejich velikost.
Společnost byla ovšem v 17. století přesycena přehnanou, stále se opakující pravidelností francouzských zahrad, které byly spoutány pravidly, a proto se snažila vyvinout nový sloh uvolňováním některých zásad. A právě podle tohoto vzoru vznikaly anglické zahrady.
Anglické zahrady
...vždy zobrazovaly idealizovaný pohled na přírodu, avšak nikoli spoutaný pravidly, ale nesený představami.
Anglický park (nazývaný také anglická zahrada) je styl krajinářského parku nebo zahrady, který vznikl v Anglii na počátku 18. století a rozšířil se po celé Evropě. Na rozdíl od francouzských zahradních stylů je anglický přírodně krajinářský park nepravidelný, nesymetrický a nemá přímé linie.
A na závěr povídání o zahradách, které nám byly inspirací, ještě malá zenová zahrada, kterou si můžete udělat doma sami...
... nebo si jí koupit zde na Fleru :)
Podívejte se nyní na šperky, ke kterým nás inspirovaly zahrady celého světa a v nichž jsme se pokusili (navzdory chladným barvám kovu :) využít potenciál podzimních teplých barev.
A pokud si chcete udělat radost šperkem vyloženě do babího léta, všechny jsou vám k dispozici.
Za vaše hlasy a ohlasy pod článkem budme také rádi.
No a příští téma? Příští téma bude už vánoční.
#fler-anketa:4145#
Úvodní foto: Pinterest, Adam Woodruff
