Jak se děti s hvězdičkou přátelily
Je tu první neděle v měsíci, druhá adventní k tomu a navíc pravé poledne. Jste tu, milé děti? :) Určitě už netrpělivě vyhlížíte novou pohádku od Markéty. Dnes bude hodně vánoční a opět plná kouzelných ilustrací od nadaných flérových umělců. Tak ať vám náš společný dárek z klubu Pohádková ilustrace přinese úžas do očí, pelerínku z fantazie a lásku do srdcí. ♥
A že budou ty Vánoce, je tentokrát pohádková nadílka na konci pohádky opravdu velká. Zahrajte si s dětmi jednoduchou deskovou hru s pohádkovou tematikou a pak jim vytiskněte k vybarvení naše autorské pohádkové omalovánky. Zabavit se můžete i u hledání rozdílů u některých obrázků.
♥ Přejeme vám klidnou druhou neděli adventní a pěkné chvíle s pohádkou. ♥
Jak se děti s hvězdičkou přátelily
napsala Markéta Jungová
Maruška a Josífek bydlí v horách, každý na protilehlém kopci. Hodně se spolu kamarádí a všechno dělají dohromady. Maruška bydlí jen s dědečkem a Josífek zase jen s babičkou. Dědeček chová slepice a také včely a ovce. Babička také chová slepice, a ještě kozy. Maruška a Josífek musí hodně pomáhat, oba pasou ovce a kozy. Od jara až do podzimu se vždycky sejdou v údolí a pasou stáda dohromady. A když je teplo, někdy ani nechodí na noc domů. Ustelou si v trávě a koukají na hvězdnou oblohu. To se jim líbí nejvíc.
Ilustrace od Taliana
Zkouší hvězdy počítat, jenže umí jen do sta a hvězd je mnohem víc. Tak už dál nepočítají a koukají na nejzářivější hvězdu na obloze. Pojmenovali ji Světlanka. Ona na ně mrká a dává pozor, aby se jim v noci nic nestalo.
Děti jí před spaním svěřují svá tajemství. Třeba, že bude brzy zima, napadne hodně sněhu a oni se nebudou moci vidět, protože sníh bude metr vysoký a cesty zapadané. „Světlanko, v zimě si po tobě budeme s Josífkem posílat vzkazy,“ tiše volala Maruška. A Světlanka zamrkala, jako že souhlasí.
Ilustrace od na hedvábí a papíru
Když v listopadu přijel svatý Martin poprvé na bílém koni, Maruška se s Josífkem naposledy před zimou rozloučila a zůstala jen s dědečkem. Po Josífkovi se jí stýskalo. Každý večer před spaním mu z okna po Světlance posílala dobrou noc. A Josífek zase posílal dobrou noc Marušce.
Maruška chodila do kurníku za slepičkami a nosila jim zrní. Včelky dědeček zazimoval do úlu, tak za nimi nechodila, aby je nebudila. Ovečkám zima nevadí. Mají teplý kožíšek a jsou klidně venku. Sníh si ušlapají a někdy pod ním najdou zmrzlou trávu. Jen když hodně sněží a je vítr, zalezou do chléva, aby se jim netvořily rampouchy na kožíšku. To je pak studí. Do chléva jim dědeček před zimou nachystal velkou hromadu sena a bílé řepy, takže mají do jara zásoby. Ovečky mají postavený dřevěný chlívek přímo na louce vysoko v horách. Celou zimu se k nim nikdo nedostane. Jim to ale nevadí, ony jsou zvyklé. Dědeček má také doma místo pejska ochočenou lišku. Kdysi ji vysvobodil z pasti, kterou na ni nastražili pytláci, a od té doby u něj zůstala. Lištička má Marušku moc ráda a všude za ní chodí.
V zimě jsou dny krátké a je brzy tma. Dědeček vždycky večer přiloží do kamen, sednou si s Maruškou do křesla a vypráví si příběhy. Maruška má nejraději příběh o tom, jak se o Vánocích narodil Ježíšek ve chlévě. Zahříval ho oslík a kravička a přišli ho pozdravit pastýři s ovečkami a tři králové, kteří mu přinesli vzácné dary. Krále ke chlévu zavedla hvězda jménem Kometa. To se Marušce líbilo, protože měla také jednu hvězdičku za kamarádku. A přemýšlela, jestli se Světlanka s Kometou zná.
Ilustrace od Ajeejee
Maruška se moc těšila na Vánoce. To si s dědečkem udělají sváteční večeři a snědí sladkou vánočku. Dědeček pak vždycky odejde zadními dveřmi ke slepičkám a nese jim také kousek vánočky. Když je pryč, zazvoní u hlavních dveří zvonek. Maruška vyběhne ven, aby se podívala, kdo to zvoní. Ale venku nikdo není. Jen na verandě leží krásně zabalený balíček, nad dveřmi je pověšené jmelí a jedlička u verandy je celá nazdobená. Visí na ní perníčky, oříšky a jablíčka. Je ověnčená červenými stužkami a hoří na ní svíčky. Na špičce je velká hvězda umotaná z proutí a ozdobená sušenými citronovými kolečky. Maruška prvně nevěděla, kdo za dveřmi balíček nechal. Dědeček to ale věděl a říkal, že to byl Ježíšek. Maruška se divila, proč Ježíšek nepočkal, až mu otevře dveře. Ale dědeček jí vysvětlil, že Ježíšek musí spěchat, aby stihnul nadělit dárky i Josífkovi a ostatním hodným dětem. To Maruška chápala. Od té doby se už nediví a je ráda, že Ježíšek stihne nadělit dárek i jí. Vždycky ho rozbaluje celá natěšená a chce, aby se dědeček díval. Někdy je v něm panenka, jindy šatičky, střevíčky nebo kniha pohádek.
Co asi dostane Maruška od Ježíška letos? Nad tím každý večer přemýšlí. Jak se Vánoce blíží, tak se pořád dědečka ptá, jestli neví, co jí Ježíšek nadělí. Dědeček ale se smíchem říká, že to neví.
Na Štědrý den se Maruška vzbudila hodně brzy ráno. Ještě byla tma. Vykoukla z okna a uviděla hvězdy. Viděla i Světlanku. Vyběhla ven a polohlasně volala: „Světlanko, vyřiď Josífkovi, že už je Štědrý den a že večer přijde Ježíšek!“ Světlanka zamrkala, že mu to vyřídí.
Vtom ale Maruška zaslechla z dálky nějaké zvuky. Dědeček ještě spal. Vzala si tedy kabát, šálu, čepici a rukavice a šla za těmi zvuky. Sníh byl hluboký a Maruška se jím musela brodit. Ale ty zvuky zněly naléhavě, jako by někdo potřeboval pomoct. Nehleděla tedy na nic a přidala do kroku. Lištička běžela za ní.
Ilustrace od luciemouchova
Když byla Maruška už dlouho pryč, vzbudil se dědeček a protáhl se na posteli. „Maruško, vstávej, je Štědrý den,“ volal a čekal, že Maruška přiběhne a skočí za ním do peřin. Ale Maruška nic. Dědeček se posadil, otevřel pořádně obě oči, trochu je promnul a znovu volal: „Maruško, už je ráno.“ Pomalu vstal z postele a šel do Maruščina pokojíčku. „Děvčátko, kdepak jsi? Ty už chystáš snídani?“ Šel se podívat dolů do světnice, ale ani tam Maruška nebyla. Otevřel okno a volal ven: „Maruško, ty jsi v kurníku?“ Ale slyšel jen slepičky kdákat a ony kdákaly, že tam Maruška není. Zavřel rychle okno, protože prudký vítr dovnitř vháněl padající sníh. „No, teda, kde ta Maruška jenom je?“ říkal dědeček pod vousy. Myslel si, že ho Maruška slyší a jen se mu schovává. To ona někdy dělá. Tak ji hledal pod stolem, za kamny a v truhle, kouknul i pod schody a do skříně, ale Maruška nikde nebyla. To už začínal mít opravdu strach, že se mu ztratila. „Maruško, Maruško…!“ volal hlasitě na všechny strany. Vzal si kabát a beranici a spěchal ven. Jak otevřel dveře, sněhový vítr ho vhodil zpátky do chodby a on upadl na zem. „Co je to za strašlivé počasí?“ zaláteřil dědeček. Pomalu se sbíral ze země a chytal se za záda. „Ouvej, to je bolest,“ stěžoval si. „Maruško…!“ Zkusil ještě zavolat, ale už tušil, že je zle. Maruška je ztracena, on má naražená záda a venku se čerti žení.
Dědeček kulhal do světnice, sedl si ke stolu a přemýšlel, co bude dělat. „Maruška šla možná za Josífkem,“ napadlo ho. „Zajdu se tam podívat, jen co se počasí trochu umoudří.“ Zatím zatopil v kamnech, aby bylo ve světnici teplo, až se Maruška vrátí. Dal na kamna hřát hrnec s vodou a hodil do něj hrst sušených šípků na čaj. Na lavici ke kamnům položil Maruščinu peřinku, aby se nahřála. Každou chvíli se díval z okna, jestli ještě pořád tolik chumelí...
Maruška s lištičkou si mezitím vyhloubily ve sněhových závějích tak akorát velkou díru, aby se do ní obě schovaly a přečkaly v ní sněhovou bouři. Tak to totiž Marušku vždycky učil dědeček. Maruška se třásla zimou, mrzly jí prsty, nos měla červený a tváře poštípané od ledového větru. Lištička jí zahřívala svým kožíškem a obě se k sobě choulily, aby ten nečas přečkaly. Když se bouře konečně přehnala, Maruška nevěděla, kde je a kudy vede cesta domů. Ty zvláštní zvuky už neslyšela a byla ztracená. Lištička také nevěděla, kam jít. Všechny stopy byly zaváté a všude kolem ležel jen bílý sníh.
Ilustrace od ZuTicha
Když k polednímu sněhová bouře ustala, vyrazil dědeček na cestu k babičce a Josífkovi. Šel pomalu a občas upadnul do čerstvě napadaného sněhu. Záda ho ještě trochu bolela, ale starost o Marušku ho poháněla dál. „Buch, buch, buch…“ silnými údery zabouchal na dveře babiččina domu. „Kdo je to?“ volal Josífek. „Josífku, otevři, Maruška se ztratila!“ odpověděl dědeček.
Josífek se polekal a rychle otevřel dveře. „Je tady?“ ptal se dědeček místo pozdravu. „Není!“ odpověděl Josífek starostlivě. Dědeček se vyčerpaně svalil na kanape vedle babičky, položil hlavu na opěradlo a dlaněmi si zakryl oči. Hned se ale vzpamatoval, podíval se na babičku a zoufal si: „Co jen budu dělat? Maruška nikde není a už je skoro tma!“ Babička donesla dědečkovi čaj a uklidňovala ho: „Dědečku, nestrachuj se. Maruška se určitě najde. Jsou přeci Vánoce a na Vánoce se dějí zázraky.“ „To je pravda!“ zvolal Josífek a vyběhl ven. Babička a dědeček se na sebe podívali a oba se rozeběhli za ním. Josífek venku na dvorku už volal k nebi: „Světlanko, hvězdičko naše zářivá, ty Marušku jistě vidíš, ukaž nám, kde ji máme hledat!“
Babička, dědeček i Josífek upřeně hleděli k hvězdnému nebi a čekali, co se bude dít. Světlanka chvíli zářila víc a chvíli míň, najednou se rozzářila úplně nejvíc a spustila k zemi jeden ze svých světelných paprsků. Ozářila tím ovčí chlév vysoko v horách. „Co to má znamenat?“ divil se dědeček. „Světlanka nám ukazuje, kam máme jít,“ volal Josífek už v běhu. Babička popadla dědečka za ruku a hnala ho za Josífkem. Všichni tři se prodírali sněhem nahoru k ovčímu chlévu.
Ilustrace od na hedvábí a papíru
I Maruška zahlédla zářivou hvězdu Světlanku, jak osvětluje ovčí chlívek. „Lištičko, podívej, Světlanka nám ukazuje cestu. Poběž honem za tím světlem.“ A lištička běžela před Maruškou a Maruška za lištičkou, co jí síly stačily. Cesta byla ještě dlouhá, ale byly rády, že vidí nějaké světlo a vědí, kam mají jít.
Ilustrace od Malované židličky
Josífek, babička a dědeček se blížili ke chlévu z jedné strany a Maruška s lištičkou z druhé. Jak se blížili, dědeček volal: „Maruško, děvčátko moje, jsi tam?“ Maruška se neozývala a dědeček volal pořád hlasitěji. Všichni se stále přibližovali ke chlévu a najednou dědeček Marušku uviděl. „Maruško!“ volal. A Maruška dědečka také spatřila a volala: „Dědečku!“
Běžela přímo k němu a vpadla mu do náručí. Dědeček Marušku zdvihnul, zatočil se s ní a oba se svalili do načechraného sněhu. To byla radost! Unavení tak zůstali chvíli ležet a koukali na nebe. Josífek a babička koukali na ně a pak se také podívali na nebe. Světlanka stále svítila na chlév, a tak Maruška s dědečkem vstali a všichni se šli podívat dovnitř.
Ilustrace od marketa.jungova
Na seně v chlévě ležela jedna z dědečkových oveček a u ní se choulilo maličké jehňátko. Byl to právě narozený beránek. „No tohle?“ podivil se dědeček. „Vždyť v zimě se nerodí jehňátka, co tě to popadlo, ovečko moje zlatá?“
Ovečka se podívala na dědečka a nevěděla, co by řekla, tak jen zabečela a něžně olízla beránkovi tvářičku. Všichni se rozesmáli a měli radost, že se ve zdraví shledali. Maruška a Josífek se k beránkovi seběhli a hladili mu kožíšek. „Tak tohle byly ty zvuky, které jsem ráno z dálky slyšela…“ řekla Maruška.
Ilustrace od Nedělní malířka
„No, ale co teď budeme dělat?“ zeptala se babička. Dědeček se podíval na děti, sedící u beránka, a povídá: „Tady zůstat nemůžeme. A ani beránek tady zůstat nemůže. Mláďátka potřebují být v teple a v suchu a ovčí maminka potřebuje hodně jídla, aby měla dostatek mlíčka pro beránka. Tak už neotálejme a pojďme všichni k nám.“
Dědeček vzal beránka do náruče a babička kolem něj uvázala svůj šátek. Pak se všichni vydali do dědečkova domku a Světlanka jim svítila na cestu, aby zase někde nezabloudili. Byli hodně veselí a zpívali si vánoční koledy, aby jim cesta lépe ubíhala.
Ilustrace od StoneJane
Když se blížili k domovu, už z dálky viděli, že jedlička na dvorku je celá nazdobená, hoří na ní svíčky a nad dveřmi visí jmelí. Na verandě leží čtyři krásně zabalené dárečky. Maruška a Josífek se rozeběhli. Dědeček a babička také přidali do kroku a brzy byli všichni doma.
Ilustrace od Taškárna
Ve světnici bylo krásně teplo a na kamnech se hřál šípkový čaj. Dědeček položil beránka na lavici vedle kamen do Maruščiny peřinky. Ovečka si lehla pod lavici a dávala na beránka pozor. Lištička se schoulila do svého pelíšku a všechno pozorovala. Potom dědeček vyndal vánočku z ošatky, čaj osladil medem od včeliček a všichni si moc pochutnávali. Děti rozbalily své vánoční dárky. Maruška dostala krásného pleteného medvídka s vestičkou a Josífek dřevěného koníčka. Dědeček a babička dostali teplé papuče s kožíškem a všichni měli velikou radost.
Ilustrace od Nedělní malířka
Jen dědeček potichu povídá: „To jsem blázen, kdo ty dárky na verandu jenom dal, když jsme všichni byli pryč?“
Maruška nechápala, proč se dědeček tak diví. „No přeci Ježíšek!“ povídá. Dědeček se na Marušku usmál, přikývnul a pohladil ji po vláskách. Ale pak se podíval na babičku a očima jí naznačil, že se tomu pořád ještě diví. A babička mu pošeptala, ať se tolik nediví, že o Vánocích se přeci zázraky dějí. „Nu, to je pravda!“ uznal dědeček a podíval se z okna k nebi.
A od té doby tráví všichni čtyři každé Vánoce pohromadě. Pokaždé vzpomínají, jak se na Štědrý den Maruška ztratila, jak díky tomu našli v chlévě novorozeného beránka a jak to nakonec dobře dopadlo.
Z beránka už je velký, silný beran, který hlídá stádo oveček a chrání ho.
Světlanka na noční obloze stále nejvíc září.
A Maruška s Josífkem? Ti si po ní před spaním posílají dobrou noc.
Ilustrace od ZuTicha
Pohádky je konec, ale náš pohádkový článek zdaleka nekončí. Připravili jsme pro vás spoustu další zábavy, inspirované pohádkou. Tak s chutí do toho.
Pohádková desková hra
Omalovánky ke stažení
Najdi 6 rozdílů na obrázcích inspirovaných pohádkou
Ilustrace od (zleva): Sedmihlásek, Nedělní malířka a Art Vero.
Bude pohádka zase i čtená?
Bude, milé děti, nebo spíše milí rodičové :) Bohužel z důvodu neočekávaných technických potíží ji nahrajeme později. Určitě se k nám tedy ještě před spaním vraťte ♥ ...
Zatím si můžete přečíst a poslechnout ještě předchozí listopadovou pohádku:
Jak se kaštánek bál spadnout ze stromu.
Další pohádku na Fleru najdete 3. ledna 2021.
