Jak vzniká barevný linoryt a proč mi voní lino?
V tomto klidném dni, kdy popíjím horkou vodu a pojídám dobroty, jsem se rozhodla podělit se s vámi o proces tvorby autorského barevného linorytu. Ale jak a kdy jsem se k linu vlastně dostala? Představte si, že už když jsem byla u maminky v bříšku! Když vytírala chodbu, lino jí vonělo. Mně také. Lino si mě samo našlo. Zůstalo mi to, voní mi stále!
Ukážu vám postup na vcelku rozměrné šumavské grafice (49 na 70 cm v tisku), postupně budu přidávat menší a menší, až se dostanu k plánovaným "zdravotním milliaturám".
Abyste měli představu, co se chystám tvořit a jaký proces popsat, přikládám tři ukázky barevného linorytu:
1. Nejdřív si vyberu motiv, v mém případě akvarel, který maluji v plenéru, tedy přímo v krajině. Rozmyslím dopředu počet barev a postup (jestli budu tisknout od nejsvětlejší k nejtmavší či obráceně). Potom na podkladový papír natisknu první barvu v celém formátu. Tedy například bílou nebo smetanovou neapolskou žluť. (Ano, i bílou na bílý papír tisknu...)
2. Poté tuto první barvu tužkou přes pauzák překreslím. Každý flíček takové barvy co nejpřesněji obkreslím, papír se nesmí posunout. Je to trpělivá a precizní práce.
3. Poté na matrici lina (do které se ryje a ze které tiskne) položím zrcadlově obráceně pauzák pokreslený obrysy jedné barvy a překreslím, protlačím kresbu na lino. (Zde ukázka každé další barvy, ne první. První by se přenášela na čisté nevyryté lino.)
4. Dále překreslím fixou (CD marker) obrysy barvy na lino, a mám plošky, které následně vyrýpu.
5. Musím myslet o barvu napřed, abych nespletla postup (například při deseti-, patnáctibarevném soutisku je to třeba opravdu dobře promyslet, aby člověk nepopletl následnost barev a motivů). Jinak tisknu z jedné, postupně odrývané matrice.
Někdo tiskne z více matric, tzn. na každou barvu má jednu desku (matrici). Osobně upřednostňuji eko-proces, šetřím materiál. Nevýhodou je, že když postupně každou barvu odryju z jedné desky, a po každém rytí tisknu barvu, nemůžu už zpětně natisknout více grafik stejného námětu. Na začátku si třeba řeknu: Hmmm, bude edice deseti - patnácti kusů, a to bude konec. Tisknu tedy desetkrát, patnáctkrát, a pak už je edice uzavřená. Proto si svých tisků vážím víc, někdy mám menší edice (například šesti nebo osmi tisků), a tak jsou pro mne vzácnější...
6. Tak zpět k práci. Mám vyrytou další barvu, vyčištěnou matrici, která je připravená na tisk. Poté si připravím olejové tiskařské barvy, na podkladové vyčištěné sklo špachtlí nanesu potřebné barvy, a čeká mě má oblíbená alchymistická odstínová míchačka, to mě baví!
7. Míchám, míchám, pak špachtlí rozetřu, a válečkem následně precizně přenesu na každý kousek lina. Je to trochu na svaly, ruce zesílí!
8. Noo, juch, a mám připravenou barvu na linu, na tisk.
Opatrně vezmu matrici, přiložím soustředěně na podkladový papír připravený v lisu. Osobně mám raději obrácenou techniku, než se učívalo a dělávalo v grafice. Tedy přikládám matrici na papír. Dřív se, nebo to ještě někteří grafici dělají, přikládal papír na naválenou matrici, pod kterou byl další označený papír. Případně se pokládalo na špendlíčky, no zkrátka nebudu to prodlužovat. Mně se lépe přikládá motiv shora. Lépe se trefím na milimetr přesně do podkladového motivu. Šmarjá, snad mi ještě rozumíte! No, mrkněte zde, to bude zřejmě jasnější:
9. Přiložila jsem lino na papír, přes to hodila opatrně papír (aby se filc neušpinil), no a filc nakonec. Srovnám tlak v lisu, pokud je třeba, a jedu.
Aaaaah uf! Tak to ne, trochu menší tlak... Jo, teď je to dobrý, jedeme! A když na druhé straně vyjedu, opatrně odendám filc, kouknu, jestli se mi matrice neposunula (to by všecko bylo v háji a mohla bych začít znova), no a ne! Dobrý! Juch!
10. Povedlo se, další barva natištěna. Teď mě čeká dalších několik tisků podle konečného plánu edice, a pak pro mne nejméně zábavná činnost - čištění matrice, skla, špachtlí... (Místo ředidel na čištění používám opět eko - nejobyčejnější slunečnicový olej)... a pak další barva...
11. Takto postupuji u dalších a dalších barev, až se postupně dostávám k cíli. Dám si místo té horké vody studenou, protože je mi momentálně dost horko, po tej práci. No a pak čaj, a budu se dívat, jestli tisk potřebuje ještě další barvu...
Milli Janatková, Šumava od Miřetic u Vacova, 8barevný linoryt, 49 / 70 cm (tisk), 2015. Tisknuto autorkou.
Zdá se, že je hotovo a já pevně věřím, že jste si z mého popisu odnesli alespoň jednu použitelnou informaci nebo alespoň náhled, jak se grafika tvoří, případně inspiraci pro vaši tvorbu.
Stará dobrá ruční grafika je zkrátka jiná práce než počítačová grafika. Jedná se o fyzický proces, který vyžaduje sílu, trpělivost, soustředění, čas a píli. Na výsledné práci je toto dobrodružství hezky vidět. Dílo je živé, přirozené a nese energii tvůrce. Vzrušující a krásná práce! Ale také někdy trochu náročná.
Grafika Písek, originální barevný linoryt 42 / 60cm
Přeju proto všem kolegům a kolegyním grafikům a grafičkám hodně trpělivosti a energie. I všem ostatním! Já se postupně dostávám od velkých formátů (100 na 70 cm) k menším a menším, až dojdu ke zmíněným "milliaturám". Neb jsem se už naučila, že potřebuji šetřit síly... Tedy, stále se učím...
A ještě pár ukázek na rozloučenou.
Matrice Milli Janatkové jako umělecký artefakt, na výstavě v Galerii Bernarda Bolzana, Těchobuz na Vysočině.
Z diplomového cyklu velkoformátových desek a tisků "Gesto - cesta k sobě", 100 / 70 cm.
Barevný linoryt z mé dílny najdete ZDE, černobílý ZDE. Přání s matricemi, které vidíte výše, ale i s dalšími mými výtvory, jsou k vidění ZDE. Z malých vyrytých matric vytvářím také Anděly, s jejichž pozdravy se s vámi loučím...
Klidný, ale i vášnivý tvůrčí čas nám všem,
ať už s linem nebo bez,
Milli Janatková
