Jitka alias jitnem je variabilní osobnost. Dlouho dělala ilustrace, povoláním je grafička a na Fleru můžete najít hlavně její šperky. I ty umí navrhnout variabilní. Takové, které se vám nikdy neomrzí. Asi tak dvacet prstýnků v jednom.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem povoláním grafička. Jako malá jsem milovala pohádkové knížky a obrázky v nich – pár jsem jich zničila pokusy přenést tu nádheru přes kopírák. Pak to pokračovalo různými kroužky a grafickou školou (SPŠG). Pořád mám moc ráda ilustrované knížky a bibliofilie.
Za šperky může moje parádivost v mládí. V osmdesátých letech se nic moc zajímavého nedalo koupit, a tak jsem zkoušela něco vyrobit sama. A chytilo mě to, učila jsem se různé techniky, sháněla informace, jak se dalo (ách, kdyby tak tenkrát byl internet). Táta mi koupil pájecí plynovou soupravu, kamarádka ukázala, jak se s tím dělá, a tak jsem začala se stříbrem.
Jsem vdaná, ale syn už vyrostl a manžel se pro jistotu naučil vařit (nerad je o hladu), tak mám na tu tvorbu trochu času.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tak nějak napůl. Momentálně dělám brigádně recepční a druhou nohu mám volnou. Ale před tím, pár posledních let, jsem dělala ilustrace naplno. Byla to taková velká (vlastně zázračná) zakázka a ty se moc často neopakují. A bylo toho hodně, až jsem měla potřebu si od nich na chvíli odpočinout. Tak jsem odbíhala k výrobě šperků a ty mě přivedly ke Fleru. Fler mě docela pěkně vyhecoval k tomu, abych se vrátila k práci se stříbrem, což znamená zařídit registraci na puncovním úřadě se všemi náležitostmi kolem toho. Sama bych se nikdy nerozhoupala.
Čas raději neměřím. Určitě víc než v běžném zaměstnání. Mám tak trochu problém, že nejraději dělám to, co zrovna necítím jako povinnost. Ráda zkouším něco nového a experimentuji. To pak ale potřebuji mít dostatek času, vědět, že je celkem jedno, pokud se to nepovede.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vyhrává klasická šperkařina a stříbro. Je to prostě skvělý materiál, solidní a pevný a přitom se dá dobře tvarovat a pájet. Trochu luxusní, ale zase ne tak moc, abych se s ním bála pracovat. Mám ráda historii a vždycky se mi líbily starověké nebo středověké šperky, to, jak je na nich vidět ruční práce. Lákalo mě dělat něco podobného. Ale také to potřebuji posunout tak trochu do současna, dělat repliky mě neláká.
Odjakživa jsem měla raději malé věci, na velké formáty moc nejsem. Koneckonců, pak to akorát zabírá místo. I knížky dělám většinou v kolibřím vydání.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Hm, ono je to různé... Většinou se mi něco vylíhne v hlavě, když vidím nějakou inspiraci (cokoli, jakoukoli věc, přírodninu, obraz, šperk). Nebo naopak probírám zásoby kamínků nebo vinutek a vymýšlím, co s nimi. A pak začnu přemýšlet, jak by se to dalo technicky provést. Nakreslím si návrh. Pokud chci přesný rozkres, dělám to na počítači. Pak vytisknu, nalepím na plech a řežu. A pak už jen tepat, ohýbat, vrtat, pájet, pilovat, brousit, patinovat, nýtovat, zase brousit... Časem z toho něco vyleze. Jo, a pak zjistím, že jsem zapomněla na ryzostní značku. Takže vyrazit značku, znova pilovat a brousit. No, během zápasu hlavně vytvořím kvalitní chaos na stole.

Manžel to ale přátelům popisuje trochu jinak:
„To je děs! Ještě nejsem vyspalý do růžova a už mě probouzí ťuky, ťuk, ťuky, ťuk... To moje žena zpracovává plech na šperky. Naskakuje mi opar, nedospalí sousedé prchají předčasně do zaměstnání, aby si odpočinuli v hromadné dopravě a v kanceláři. Když se zalepenýma očima zamířím ke konvici, abych i já definitivně ukončil čas spánku, zakopávám o nastraženou hadici od plynového hořáku. Pokud všechno přežiji ve zdraví a jdu připravit oběd, rozrážím oblaka pachů od pájení, žíhání nebo leptání a dostávám se ke sporáku. Snažím se včas zmocnit alespoň dvou plotýnek, většinou ale marně, a tak se ptám: Musí tu ležet ta cihla? Kam mám dát tu kovovou mřížku? Šel by odnést ten hořák? Snažím se vařit co nejlépe, aby se žena najedla a unavila a byl alespoň chvilku boží klid. Její odpolední broušení, vrtání, pilování a řezání raději opouštím a vrhám se do víru velkoměsta mezi přirozené zvuky aut, houkajících sanitek či brzdících tramvají. Procházku ještě protahuji nákupem potravin a pak utrmácen po návratu klimbám při TV zprávách do té chvíle, než se ozve ťuky, ťuk, ťuky, ťuk... Z polospánku volám dále, dále, než mi dojde, že to nejde sousedka pro sůl, ale že žena opět rozjíždí kolotoč svých úžasných schopností!“
Tak nevím. Mám pocit, že trochu přehání, když tvrdí, že naši sousedé mají otlačené uši od sluchátek, jak se snaží přehlušit ty zvuky odvedle. Ve skutečnosti to všechno snáší celkem dobře, alespoň má nějaké povyražení. Nakonec mi pochválí všechno, co vyrobím.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Konkrétní osobu ne. Musí se samozřejmě líbit mně. A když udělám něco nového, většinou si první vzorek nechám, nosím a sleduji, jak reaguje okolí. A také mě těší zpětná vazba od nakupujících, nebo když se vracejí.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
A jéje, těch je moc. Ani vás nechci odkazovat na své oblíbené, je jich 450, v tom se asi nikdo prohrabovat nebude... Ale jestli chcete, tak tady.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
V tuhle chvíli asi Variabilní prstýnek – protože bylo docela dobrodružné ho vymýšlet, aby všechno do sebe dobře zapadalo. A ta variabilita je fajn, ráda ho nosím. Když se omrzí, udělám změnu.

Nosíte  své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím. Šperky jsem začala dělat proto, že jsem nebyla spokojená s tím, co se dalo koupit. Dneska bych na to, co se mi líbí, zase neměla peníze. A také potřebuji otestovat, jak fungují. Nemám ráda věci, které se nosit nedají nebo jsou nedomyšlené a dělají nějakou neplechu.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
No, já to vlastně moc dlouho nevydržím. Spíš se potřebuji donutit, abych vypnula. Snažím se dodržovat neděli (za tohle přikázání jsem velmi vděčná, jinak by mi to vypínání šlo mnohem hůř). Takže v neděli na bohoslužbu. A také mám ráda toulat se po lesích nebo posedět v hospůdce s manželem a přáteli nebo zalézt do pelíšku s knížkou, případně s hezkou muzikou ve sluchátkách.

Jak vypadá váš ideální den?
Mít celý den čas na vyrábění, nejlíp zkoušet něco nového, ale aby se to dařilo a vznikl skvělý kousek. Ale taky jít na výlet a popovídání s přáteli nebo s někým z rodiny. A také se celé odpoledne jen tak sama poflakovat s knížkou… Ajaj, to asi za jeden den nestihnu. Takže ideální den by byl hodně nafukovací.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Teď neplánuji, beru, co je. Loni jsem plánovala najít si zaměstnání jako grafička a místo toho jsem dostala ilustrace do Vánoční knihy (vydalo Brio), pak jsem musela na dva měsíce na pracák a nakonec jsem šla na brigádu v recepci. Co bude dál, nemám potuchy.