Dřevěné drobnosti a nezbytnosti se nachází v každé domácnosti. Truhličky, krabičky a kasičky, dřevěná zvířátka na hraní nebo jen tak na ozdobu. Na profilu Milu4Art jich najdete spoustu. A kdyby vás dřevo omrzelo, nepřehlédněte výrobky papírové. Cedulek a visaček taky není nikdy dost :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Všechno začalo Ludvíkem. Po babičce jsem dostala překrásnou barokní komodu. Bohužel se na ní roky (i uživatelé) neblaze podepsaly a bylo třeba s tím něco udělat. Odvezla jsem ji na venkov a tam ji během víkendů dlouhé měsíce zbavovala barev a laků, brousila, penetrovala, mořila a natírala. V té době jsem byla samouk a všechno jsem řešila stylem pokus – omyl. Strávily jsme spolu dlouhou dobu, zvykly si na sebe a komodě jsem jednoduše začala říkat „Ludvík“.

Pak jsme si s Radimem pořídili Kvida, Jáchyma a Toníčka – pozor, nejedná se o další komody, ale o naše tři chlapečky. A jak chlapečkové rostli, vracely se mi myšlenky na práci se dřevem stále častěji. A tak jsem jednoho dne sedla ke stolu a začala. V podstatně menším měřítku, ale i tak to bylo uspokojivé. Když jsem následně zjistila, jaký je úžasný pocit podělit se s lidmi o svou vášeň a současně rozdávat radost, beznadějně jsem tvoření propadla.

 
  

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Velmi ráda bych tvořila profesionálně, ale na uživení velké (a žravé) rodiny to nestačí. Nedávno jsem se po téměř 6 letech vrátila do práce v projektové kanceláři a aktuálně tvořím po nocích nebo o víkendech, když vybyde čas. Radim pomáhá zejména s přípravou materiálu a s hrubými pracemi, které předcházejí finálním výtvorům. A samozřejmě také s dětmi.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Základem je láska ke dřevu, ke starým věcem a k přírodním surovinám. Patinování tak pro mne byla jasná volba. Následovala kaligrafická průprava, ale třeba i řezbářský kurz. A pak už se člověk jen zdokonaloval, vymýšlel a zkoušel nové a nové vychytávky. Za vším jsou dlouhé hodiny fyzicky náročné práce. Finální výmalba a dekorace výtvorů, to už je jen taková třešinka. Vlastně jenom stále dokola brousíte, penetrujete, natíráte, voskujete a lakujete. Možná i proto si občas odbíhám „odpočinout“ k papírovému tvoření. A jestli to všechno stojí za to? Nevím. Mně osobně stačí zpětná vazba od mých zákazníků, kterým tímto velmi děkuji za jejich podporu. Právě ta je totiž hnacím motorem, který mi říká, že to, co dělám, dělám dobře.

   

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Všemu musí předcházet správná myšlenka. Ta se zpravidla zrodí v okamžiku, kdy mne uchvátí nějaký objekt. A ani nemusí být dřevěný. Kolikrát je to třeba mosazná úchytka, ornament nebo kousek krajky. A já najednou vidím všechny části zakomponované do jednoho celku. A už to jede – výběr barev, produktu, komponentů atd. Následuje zmíněný kolotoč broušení, voskování, natírání a lakování. Každý patinovaný výtvor má v průměru okolo 8 vrstev nátěrů. Spotřeba barev a smirkových papírů je neuvěřitelná. Samostatnou kategorií jsou pak výtvory na zakázku. Ne každý má utkvělou představu a tak kolikrát vznikají překrásná díla společnými silami.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Samozřejmě, mám svůj osobní tým poradců – viz foto níže :) A také mám k dispozici kritika Radima, který poté, co mu dychtivě nesu ukázat novinku, prohlásí: „Hmm… tamto bylo lepší“ :)

 

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda?
Tvůrců, které na Fleru obdivuji, je celá řada. Mezi ty nejvíce oblíbené patří např.: U Pihulky, Svět středověku, JudyKulleArt, lauermannova.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Srdeční záležitostí jsou tato velkoformátová andělská křídla, a to pro tu sílu slova, která je s nimi spojena. Vždy, když jsem je tvořila, nesly s sebou neuvěřitelně dojemné poselství druhému člověku. Zakončila bych to slovy z jedné recenze: „Přála bych si být na místě příjemce tohoto přání“.

Za zmínku stojí i šperkovnice Antik blue, která mi připomíná jednu krabičku, kterou měla babička ve skříni. No a pak i koník Růžena, jednoduše proto, že byl můj první.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Velmi ráda bych, ale kdykoli cokoli vyrobím pro domácí použití, dlouho se to u nás neohřeje. Vždycky jenom slyším, přece si můžu vyrobit nové, ne? :)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Se třemi dětmi a tvořením nevím, co znamená termín „ve volném čase“. To by můj ideální den musel mít 48 hodin.

Jak vypadá váš ideální den?
…má 48 hodin.
Ale vážně, úplně to vidím… Modrá obloha, den zalitý sluncem, řvoucí chlapečci se v ranních hodinách přemění v tiché andílky a po hlavě mi začnou skákat o dvě hodiny později než obvykle. Bohatá a klidná snídaně pod širým nebem. V naprosté harmonii jedeme na rodinný výlet, ze kterého bude nadšená maminka, tatínek i pětiletý Kvido, čtyřletý Jáchym a tříletý Toníček. Děti se vyřádí, jsou spokojené a unavené. Bez řečí usnou v 8 hodin. S tatínkem si na zahradě otevřeme láhev nechutně dobrého vína a s pohledem upřeným ke hvězdám přemítám, copak bych zase mohla vytvořit.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Vydržet a nevzdat to.