V úterý jsme povídání o šité krajce zakončili otázkou a jak jsem slíbila, dnes vám na ní dáme odpověď :-) Proč je tedy šitá krajka šitá? Protože k její výrobě je potřeba opravdu jen pomocné podpůrné plátno, jehla a nitě. Na rozdíl třeba od háčkování nebo frivolitkování, kdy se za pomoci klubíčka, háčku nebo člunku vytváří krajka přímo pod rukama, šitá krajka je technologicky mnohem zdlouhavější a složitější.
Alena Mašková, "Svatební I", 2006, diplom muzea krajky při Bienále čeké krajky 2006 ve Vamberku.
Jak se dělá...
Na pomocném plátně se vytvoří kontury vzoru, do kterých se jehlou a nití ušijí výplně různých vzorů - používá se při tom smykovací steh jednoduchý nebo nahazovaný. Kontury se nakonec zpevní a začistí kroužkováním a takto hotová ušitá krajka se z pomocného plátna sejme.
Protože výplní šité krajky je nepřeberně mnoho a abyste si je představili, potřebujete se dívat zblízka, připravili jsme pro vás příkladový vzorníček některých z nich. Kliknutím na následující dva obrázky si je stáhnete ve velkém rozlišení:
A ještě pár ukázek pro vás:
Vlevo reticella, vpravo tenerifa.
Pavoučkové výplně: tento prvek se využívá v šité krajce i v bílé výšivce.
Nejznámější je šitá krajka západního typu, o jejímž vývoji a podobách už jsme psali v předchozím článku. K šité krajce je však řazena i krajka orientální, která velmi ovlivnila například vývoj španělské historické krajky.
Orientální krajka
Tento typ krajky v našich krajích není příliš známý. Ještě na přelomu 19. a 20. století se s ní pravděpodobně ještě pracovalo, ale protože je velmi snadno nahraditelná mnohem jednodušší technikou háčkování, přestala se vytvářet.
K její výrobě se používal obdobný materiál jako u krajky evropské - pevné nitě s hladkou povrchovou úpravou různé síly. Nejvhodnější je hladký len nebo bavlna , šilo se však i z hedvábí. Stejně jako předchůdce pravé evropské šité krajky vychází ze základu, kterým je buď tkanina, nebo jen jedna napnutá podlož, případně se šije přímo v ruce bez jakéhokoliv podkladu. Šije se pomocí několika málo prvků, které vycházejí ze smykovacích stehů, jsou však složitější a pracnější.
Orientální krajku podle typu a způsobu jejího šití dělíme na krajku
- orientální
- palestinskou
- arménskou
ORIENTÁLNÍ - tvoří se vlastně jen stálým opakováním jednoho stehu, šitým zleva doprava a zpět. Je to krajka poměrně hustá, pevná, tvoří se řazením hustě šitých zoubků a obloučků, případně pavoučků. Vychází přímo z lemu tkaniny. Steh, kterým se tato krajka šije, se nazývá steh orientální.
PALESTINSKÁ- pracuje se orientálním stehem, je to však krajka řidší a vzdušná. Je tvořena volnou nití, jemnou síťkou, sloupky, obloučky a množstvím oček. Šije se buď na lemu tkaniny nebo na jedné napnuté podloži. Krajka se šije zpravidla v řadách zleva doprava a zpět a využívá možnosti šití oček v řadách přímo nad sebou.
ARMÉNSKÁ - je vzdušná a vytváří velmi zajímavé křížení nití s uzlíky arménského stehu. Steh je variantou stehu orientálního a šije jen se zleva doprava. Na levou stranu se vracíme napnutím nitě. Stehy v dalších řadách umisťujeme do mezer mezi stehy předchozí řady a pod napnutou nit. Šije se opět na lemu tkaniny nebo volně z ruky. Je to krajka složitější než předešlé a vyžaduje zručnost a delší nácvik.
Velice zajímavá a vysoce regionální záležitost je OYA - turecká uzlíčková šitá krajka, využívající právě tyto orientální stehy. Tradici této krajky dnes udržují ženy a dívky v Turecku. Tyto krajky jsou velice pevné a lecos vydrží a používaly se nejen na ženské čepce a oblečení, ale i mužské a dětské šaty a bytový textil.
Příklad turecké Oya krajky - řetěz velkých fuchsií, použity arménské a bebilla stehy. Z textilní sbírky Helen Loiuse Allen, cca r. 1900 - 1929.
Materiál
K výrobě šité krajky se v době jejího vrcholu používaly ty nejjemnější bavlněné nitě, dokonce až do síly 2 tex, ze kterých se šily ty nejvzácnější a nejdražší práce. Pro vaši představu - běžné dnešní syntetické šicí nitě mají průměrně tex 14x2 (2 nitě se sílou 14 tex, seskané v jednu nit). Používal se i velmi jemný len, který ovšem musel být luxusní kvality, naprosto stejnoměrně upředen. Dodnes jsou známé a při restaurování krajek používané tzv. belgické nitě.
V moderní krajce se experimentuje i s jinými materiály - hrubší len i bavlna, vlna, syntetické a kovové nitě nebo třeba drát, přidávají se také jiné netextilní materiály. Přestože tradice a znalost šité krajky u nás a hlavně v zahraničí je dnes udržována především kopírováním starých vzorů, najdeme i krajky pojaté zcela moderním způsobem.
Davidova hvězda: použití zlatých nití, krajka pro doprovodnou soutěž k výstavě "Krajky ze sbírek Židovského muzea", Vesellenka.
Broňa Bacílková, "Modrá", 20x38 cm, vytvořeno pro krajkářské bienále v italském Sansepolcro, 2010.
Náhrdelník Angličanky Carol Harper alias Wabbit-t3h.
Z projektu CD2000, šitá krajka na vysloužilém CD.
Náhrdelník australanky Margaret Stephens, zdroj: zajímavý americký server o šité krajce Needle lace talk.
Jak poznat kvalitní krajku?
Rozeznat od sebe pravou ruční krajku a strojovou je pro laika někdy velice obížné až nemožné. I ti, kteří se nějakým druhem krajky zabývají a už mají s krajkami zkušenosti, si někdy nejsou na první pohled jisti, jestli se jedná o krajku ruční nebo strojovou, vyráběnou na bobinetových či žakárových strojích (o tom jsme si už povídali v článku Když se řekne krajka).
Kvalitní strojové krajky jsou bavlněné a leckdy dokonale napodobují pravou ruční práci, především pak paličkovanou krajku. Moderní strojová krajka však většinou bývá ze syntetického materiálu různé síly, mezi jejími vzory bývají pomocné nitě držící tvar a formu vzorů.
Strojová bavlněná krajka | Emila.
Ručně šitá krajka by měla být
- precizně ušitá,
- rozhodně by z ní neměly "koukat" nezačištěné konce nití,
- stehy by měly být souměrné a pravidelné (pokud to ovšem není jasný výtvarný záměr).
Kroužkování by mělo být pevné a mělo by dobře začistit kontury dekoru. Celkově by krajka měla něco vydržet a nerozpadat se už jen při pohledu na ní.
Mějme na paměti, že je to textilie, která se časem ušpiní a zapráší a bude ji třeba nějak vyčistit. Šitou krajku můžete bez obav vyprat, nejlépe ručně ovšem, v roztoku prášku či pracího mýdla, jemným tupováním, nikoli dřením o sebe. Do pračky bych nedoporučovala ji dávat - je to přece jenom ruční práce, která vyžaduje opravdu hodně času a její pořízení není levnou záležitostí. Po vyždímání krajku rozložíme naplocho na savý rovný povrch (třeba osušku), případně si ji můžeme pomocí špendlíčků vypnout a přes plátno přežehlit.
Co ještě najdeme skryté na Fleru?
I do tohoto článku jsme si pro vás schovali několik dalších ukázek ručně šité krajky zdejší provenience...
brož Dokulat No.5 - Libo-li sušenku ke kávě? | Vesellenka
Je jí málo, ale je...naděje | T.Š.
Přívěsek a náušnice | Lenka Máslová Špetlová.
Nakonec ještě jedna zajímavost
...pro krajkychtivé a krajkymilovné:
Ve zdejším Fler klubu Sieťovanie, výšivka na sieti, šitá čipka, cutwork, goldwork a iné staré textilné techniky jsme se rozhodly trošku posunout hranice vnímání krajky v moderním světě a proto vás zveme k projektu "Dejme krajky dohromady!" Přidejte se k nám... :)
Takže jak si ušít takovou krajku? Tak na to se podíváme zase příště :-)
Úvodní foto: Krajkový triangl, ručně šitá krajka od Šik-artex.