Schovávat si za studií kapesné na obědy a utrácet ho za látky, to předvídá velkou vášeň pro šití. Ta Radku přivedla až na Fler, kde pod značkou Režná Radka prodává autorské kabelky a oblečení. Za co si tedy Radka kupovala obědy, se z dnešního rozhovoru nedozvíte, ale i tak rozhodně stojí za přečtení... :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Radka. Vystudovala jsem oděvní průmyslovku a později pak pedagogickou fakultu. Stala se ze mě učitelka na střední škole a tou jsem dodnes.
Jsem narozena ve znamení vodnáře, mám dvě úžasné děti, manžela i psa. Občas se vzdálím realitě, jsem roztržitá, chaotická a nedůsledná. Na druhou stranu jsem trpělivá. Také tolerantní, máloco mě rozhodí a nemám potřebu nikoho měnit. Jsem optimista a mám ráda společnost pozitivních lidí. Nesnáším stres.

Jak jste se dostala k tvoření?
Osm let jsem chodila na lidovou školu umění a po základce jsem toužila jít na „umprumku“. Patřila jsem k velmi silným ročníkům (Husákovy děti). Můj talent nebyl nijak výjimečný, a tak jsem se nechala přesvědčit a šla do Prostějova na oděvní průmyslovku. A tam to přišlo :-). Atmosféra, zajímaví spolužáci, doba, kdy se nedalo v obchodech nic kloudného sehnat a do toho hledání vlastní identity… Škudlila jsem kapesné na obědy a střádala je na látky. Na ty byly ještě fronty. Každou chvíli jsem sedala ke stroji. Šila jsem pořád a každému, kdo o to stál. Experimentovala jsem a kombinovala kde co dohromady. Byla jsem přesvědčena, že jednou budu mít svůj vlastní salon. Tuhle živelnost zastavilo až mé mateřství. Ulítlé kousky nahradilo praktičtější oblečení, ustálilo se barevné ladění a sklouzla jsem k minimalističtějšímu podání.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tak nějak napůl. Střídavě sedím na několika židlích a nedokážu se rozhodnout. Neumím si vybrat, možná riskovat, vsadit vše na jednu kartu… Živnostenský list mám od ukončení střední školy a snažím se živit šitím a vším, co s tím souvisí. Baví mě to.

Nicméně od stejné doby mám i hlavní pracovní poměr, který mě většinou taky baví. Do toho se občas přihodí situace, které sice neplánujete, ale žití pěkně a zpravidla i nadlouho zkomplikují :-).
A tak se střídají období, kdy se intenzivně věnuji tvorbě. Kreslím, stříhám, šiju a zakázky se hromadí. Práce mi jde od ruky, daří se. Jsem vnitřně plně uspokojená a přesvědčena, že takhle to bude na furt. V ten moment se ovšem pravidelně objevují situace, díky kterým musím výrazně zvolnit a plně se soustředit na jiný cíl. Ať už pracovní nebo soukromý. Moje volná tvorba pak působí nekoncepčně, protože když se k ní vracím, nenavazuji, ale začínám od znova.


Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Určitě díky mé mamince. Šila na nás se sestrou, když jsme ještě byly malé a v obchodech byl výběr značně omezen. A šila i sobě. Nicméně složitější věci si nechávala šít u krejčové a občas nás vzala na zkoušku s sebou. Nikdy jsem se tomu nevzpouzela a dokonce si vybavuji i vůni či pach, který jsem tehdy cítila. Šlo zřejmě o kombinaci vůně z látky a šicího oleje :-). A byla to právě máma, která mě směřovala k výtvarce, později na oděvní průmyslovku, a dodnes v ní mám obrovskou podporu.
Ale i babička (maminka mé maminky) šila. Každé prázdniny byl rozložený šlapací šicí stroj a na něm hromada věcí určených k polátaní. Právě ten pamatuje moje první pokusy.
A děda (tátův otec) byl pánský krejčí. Zemřel dříve, než jsem se narodila, ale zůstaly po něm různé polštáře a rukávníky, ale hlavně sešity se střihovými konstrukcemi. Ty mi učarovaly a i na škole jsem pak hodiny konstrukce střihu měla za nejoblíbenější. Dodnes mám dědovy věci u sebe. Konstrukci střihu jsem léta učila na škole, a i když se dnes konstruuje převážně na počítačích, já si svoje střihy dělám pořád ručně s tužkou a pravítkem.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Na začátku je inspirace. Může to být krásná látka, obrazy na výstavě, pohled do krajiny, píseň. Nebo zadání zákaznice, kterou čeká nevšední událost.
V hlavě se rodí a třídí nápady při běžných činnostech, jako je vaření nebo řízení auta.
Pak chvíle soustředění, nápad chce ven z hlavy. Přijde na řadu papír a tužka. Nápad se nakreslí a rozkreslí se i varianty. Pak si kreslím střih a z něj modeluji požadovanou úpravu.
Mezitím už hledám vhodnou látku. Pak stříhám, špendlím, stehuji a šiju. Jsem trpělivá, a když to není „ono“, klidně pářu. Průběžně a často žehlím.
No a pak je hotovo, očistím od drobného prachu a odstřižku nití. Výrobek může k zákaznici nebo do prodeje.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Kdysi to byli učitelé ze školy. Nyní převládá můj názor a názor zákaznice. Přeci jen záleží, jak se v čemkoliv ode mne cítí. Ten pocit pak ovlivní, zda bude schopná věc „vynést“ mezi ostatní, nebo ji raději schová do skříně.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Je tady obrovská spousta talentovaných lidí a spoustu jsem jich určitě ani nestihla objevit. Mají mé uznání a průběžně si je vkládám do „oblíbených“. Když je pak volná chvilka, ráda se koukám na jejich zboží, fotografie, způsob prezentace, jak se vyvíjí. Svou tvorbou umí oslovit a zvládají řemeslo.
Ale tak nějak nostalgicky blíže jsou mi ti, které si pamatuji ze začátků, kdy jsem Fler objevila já sama. Amélka, Týnka, Šárka, smu, Lusinda, B.eňa, Renule, lendule53, majerKa, Kosí sestry, Dara bags, Péťaholka, lorijana, rozmar…
Líbí se mi i práce od lind, ververdesign, sugkrasisa, Haneri, LucieVV, oi-io… Jak píšu, je jich spousta.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
To je těžké, mám zde spíše nahodilé kousky a převládá úplet. Možná maxi sukně nebo pánské mikiny. Jsou to takové stálice v mé nabídce. A v začátcích mého působení zde to byly tašky s kapsami nebo pak tašky malované Týnkou či Lorijanou. Ty se prodávaly velmi rychle.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, nosím. Nestíhám se obšívat tak, jako tomu bylo, než se mi narodily děti. Nicméně stěžejní kousky v šatníku mám právě od sebe. A do nového roku jsem si předsevzala, že se budu více rozmazlovat. Takže si dělám ve skříni místo a čas na šití pro sebe :-).

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ráda kreslím, čtu knížky. Mám ráda výlety s rodinou i posezení s kamarádkami u vína. Před rokem jsme se ovšem s manželem rozhodli vystoupit z našich zaběhnutých kolejí a pořídili si starý městský dům. S nadsázkou říkáme, že tím předcházíme krizi středního věku :-). Ale ve skutečnosti je to pořádný záhul. Rekonstruujeme si ho sami, a protože v něm zůstala spousta věcí, kterým stojí za to vrátit lesk, začala jsem se zajímat o renovace i recyklaci. A tak brousím, tmelím, barvím, piplám i paplám… a zjišťuji, že mě to taky baví.

Jak vypadá váš ideální den?
Jééé… Takových je málo, tempo doby, nároky jsou šílené a já si toužebně přeji nepodléhat. Nedaří se mi to, ale představu, jak by se mi to líbilo, mám :-). Vzbudí mě paprsek sluníčka prosvítající přes žaluzie. Do postele mi naskákají děti. Tulí se a společně se probíráme. Z kuchyně voní káva a čerstvé pečivo, o které se postaral manžel. Je uklizeno a já mám splněny povinnosti ve vztahu ke škole i ke svým zákaznicím. Děti mají svůj program a já mohu sejít do dílny a kreslit, stříhat, šít, co mě jen napadne. Mezitím se mi na Fleru prodají alespoň dva kousky a přijde objednávka na individuální kurz střihu :-). Když se pak vrátí děti i manžel, mám splněno to, co jsem si usmyslela, a tím pádem i dost času poslechnout si, co všechno ten den prožili. Společně si můžeme hrát hry nebo si jen tak povídat. Klidně může přijít i nějaká návštěva, ty my máme rádi. Večer bych pak usínala s pocitem dobře odvedené práce a smysluplně stráveného dne.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Končí nám jarní prázdniny, takže bude třeba nahodit se zpět do běžného rytmu. Po nekonečně dlouhé době budu mít dokončenou šicí dílnu, kam bude třeba vše nastěhovat. A pak pomalu a jistě začnu plnit resty, které se tu nakupily, a zrealizuji některé své nápady. Více se zatím neodvažuji plánovat. Moc si ovšem přeji, abychom byli doma všichni zdraví a pořád nás to spolu bavilo.