Práce s drahými kovy a výroba šperků na zakázku jsou zlatorendinou každodenní pracovní náplní. Jaké to je, tvořit unikáty podle představ zákazníků? To nám vysvětlila krok po kroku. Pro všechny milovníky a milovnice třpytivých doplňků přinášíme následující vyšperkovaný rozhovor.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Velmi ráda si s vámi budu povídat o své práci, která pro mne znamená velmi mnoho, ale své soukromí zřejmě ponechám tak trochu obestřené rouškou tajemství. Takže na toto téma – snad někdy příště… :)

Jak jste se dostala k tvoření?
Docela jednoduše – maminka mne nechala vyučit zlatníkem. Tedy zlatnicí. :) Vystudovala jsem dnes již neexistující odborné učiliště na Hollarově náměstí pod vedením profesora Branyše a profesorky Vágeové. V tehdejším školském systému jsme měli status střední školy, ale zaměřením a rozsahem studia jsme byli spíše součástí Uměleckoprůmyslové školy.
Svoji první práci jsem získala v zakázkovém oddělení zlatnického družstva Soluna, které vzniklo jako obchodní a výrobní centrum českých zlatníků, a hned od počátku se zabývalo výrobou originálních šperků. V Soluně jsem působila necelých devět let, tedy až do doby, kdy jsem si v Praze a později v Úvalech otevřela svůj zlatnický obchod.

 

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Je to zcela určitě převážná část mého času. Navrhuji šperky nejen pro svůj „obchůdek“ na Fleru, ale mám dlouholeté zákazníky, kteří se na mne pravidelně obracejí s žádostí o originální šperk k té či oné příležitosti, často jen na základě velmi neurčité představy, zato poměrně vždy s jednoznačným přáním, že jejich šperk musí být především zcela ojedinělý, to znamená neměl by jinde existovat ani jemu podobný. Řešit taková zadání bývá vždy velmi nesnadné, následují hodiny vymýšlení a předkreslování návrhů, a pak zpravidla ještě další hodiny, kdy už vytvořím prvotní model, ale stále ještě se zákazníkem ladíme jeho konečnou podobu, než je možné přejít k finální výrobě. Mám zákazníky nejen tady u nás v Čechách, ale i na Slovensku nebo v Německu a Rakousku. U náročnějších zakázek je běžné, že se musíme i více než jednou setkat, abychom neopomněli žádný detail. Možná vás to překvapí, ale s kvalitním, na zakázku ručně vyrobeným šperkem je to často jako s oděvem na míru – také si jej musí v průběhu výroby zákazník vyzkoušet.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Myslím, že jsem mnohé napověděla hned v úvodu. Používám původní zlatnické postupy, kterými jsou především modelování zastudena ze zlatého nebo stříbrného drátu a plechu. Drahý kov se tvaruje válcováním, vytahováním, stáčením. Používám nejrůznější kleště, pilníky, vrtačku a brusku, silná zvětšovací skla. Výroba je pracná a časově nákladná. Prostě tvoříte originály.

V dávných dobách byla podobně vytvořena už Svatováclavská koruna, později v dnešní době sběratelsky velmi ceněné rakousko-uherské šperky a samozřejmě se takto dodnes ve světě vyrábějí nejluxusnější a nejdražší klenoty.

Z novějších technik používám příležitostně modelování z vosku s následným odléváním do silikonových forem. U šperků s drahými kameny – prstenů, náušnic, náhrdelníků – tedy tam, kde je zcela nepřípustné, aby došlo ke ztrátě drahého kamene „vypadnutím“, vždy dávám přednost trpělivému ručnímu opracování.

Správnost mého přístupu se potvrzuje téměř denně – zákazníci mi přináší k opravě šperky, které si pořídili kdesi na dovolené, ale po návratu domů z nich za krátkou dobu poztrácejí kameny. Potíž je v tom, že kameny nebyly do šperku osazeny tzv. fasováním, tedy „přihrnutím“ kovového materiálu přes okraje kamene mechanicky, ale kámen byl na šperk pouze narychlo přilepen.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Každý nový výrobek vznikne vlastně už v okamžiku, kdy se zrodí nápad, přijde inspirace. Zbytek je jen poctivý přístup a řemeslná zručnost. Ale někdy se opravdu stane, že zhmotnit představu není až tak snadné – jednoduše proto, že i drahý kov lze ohýbat a utvářet jen do určité míry – a čím menší budou jednotlivé dílky budoucího šperku, tím snadněji se zlatník dostává až na samotnou hranici možností jak svých, tak i materiálu.

 

Já si své nápady vždy nejdříve kreslím, klidně i cestou v tramvaji nebo v metru, teprve potom mohu stanovit, v jaké velikosti konečný výrobek vznikne, a na základě toho provést kalkulaci materiálu i času, který bude nezbytné vynaložit na výrobu. To se odvíjí od samotného výrobního postupu, takže si musím předem spočítat, že například naválcování zlatého plechu pro výrobu jednoduchého přívěsku mi nesmí trvat déle než půl hodiny, nastříhání a stočení do potřebného tvaru včetně zaletování nanejvýš dvě. Dokončení a povrchová úprava tak okolo čtyř hodin… K tomu půl hodinky rezerva, zkrátka pro nepředvídatelné události…

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Tak zcela určitě to je názor zákazníků, neboť jim jsou mé šperky především určeny…

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Mnoho tvůrců na Fleru jsou opravdu zruční mistři svých oborů, ale myslím si, že nemohu tak snadno hodnotit jejich práci, když právě v jejich řemesle nejsem zcela odborník. Mohu jen říci, co se mi líbí…
Ze svého oboru bych jistě jmenovala tvůrce velmi krásných šperků – Daniel Hala.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Myslím, že bych ráda upozornila na své šperky s drahými kameny, a to například zde.
Za zmínku určitě stojí okolnost, že výchozím materiálem pro výrobu tohoto prstenu byl pouze bílozlatý drát o průřezu 5x5 milimetrů.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Mám ráda krásné šperky jak na sobě, tak u všech okolo sebe. Takže se snažím vyhovět lidem okolo sebe a zhmotnit jejich přání. Mnou vyrobené šperky tak nosím jak já sama, tak i lidé kolem mne. Je pro mne krásné vidět mou maminku, která nosí náušnice, co jsem jí vyráběla ještě v učení. Dnes jí je úctyhodných 85 let a stále je nosí nejraději.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
U práce sedím skutečně dlouhé hodiny, takže mne od toho docela bolí záda a podobně trpí i oči při používání silného zvětšovacího skla a pracovní lampy. Nejlepším odpočinkem je tedy procházka v přírodě.

Jak vypadá váš ideální den?
Je příjemné, když se hned od rána vše daří – dodavatelé nezvýší ceny za materiál a zákazníci zaplatí za zaslané zboží… :) Není totiž zcela snadné uživit se v naší zemičce vlastními silami – a asi nikdy nepochopím, proč tolik upřednostňujeme zahraniční obchodní řetězce… :) Takže můj ideální den je každý takový, kdy mohu stále ještě pracovat ve své dílně na svých výrobcích…

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Chtěla bych získat další spokojené zákazníky, kteří budou nosit šperky z mé dílny.