PERIDOT s RUTILEM-drahokam, 2 Ct. TOP PÁKISTÁN

V lávě, meteoritech a hluboko v zemském plášti se nalézá žlutozelený drahokam, který byl zaměňovám se smaragdem.

 První dochovaný název tohoto drahokamu je „Topazos“, který vznikl za dob starověkého Říma, kdy byl odvozen podle jména ostrova, kde se těžil. Až o mnoho let později jej francouzští klenotníci začali nazývat peridot, což je pravděpodobně odvozeno z arabského označení pro drahokam „faridat“. Pro tento drahokam se u nás vžil také název olivín. Ten by se ale neměl používat pro čiré krystaly využívané k broušení.

Peridot je kosočtverečný minerál s nestálým podílem železa a hořčíku v závislosti na podmínkách, při kterých tento drahý kámen vznikal. Hlavní složkou způsobující zelený odstín je železo, jehož podíl by podle některých gemologů neměl být vyšší než 15 %. V krystalické mřížce peridotu by také neměly chybět stopové prvky chromu a niklu.

Historie peridotu

Peridot je drahokam s fascinující historií, a to jak po stránce svého vzniku, tak i kulturní. Jedná se o jeden z nejstarších známých drahých kamenů vůbec. Záznamy o jeho těžbě sahají už do doby 1500 před naším letopočtem. 

Kulturně a historicky se jedná o klenot spojený se starověkým Egyptem, kdy dokonce někteří historici věří, že slavné smaragdy Kleopatry, byly ve skutečnosti peridoty.

Svým vznikem se peridot liší téměř od všech drahokamů. Většina je totiž tvořena v zemské kůře. Dvě výjimky ovšem tvoří diamant a právě peridot, kteří vznikají mnohem hlouběji, a to v zemském plášti.

Hlavním zdrojem peridotů ve starověku byl již zmíněný ostrov Topazos, který je nyní znám jako ostrov sv. Jana nebo častěji používaný Zabargad. Tento ostrov sloužil jako zdroj peridotů úctyhodných 3500 let, a to až do druhé světové války. V minulosti byla dokonce ztracena a zapomenuta jeho poloha na více než stovky let, která byla znovu objevena až roku 1905.