Skotský dudák

Lípa, mořeno, voskováno

Rozměr cca: š 19cm, v 47cm, hl. 15cm

    Asi vám nebude dost jasné, proč je to právě skotský dudák a nikoliv český, potažmo chodský. Je to jednoduché. Na skotského dudáka můžete například v Praze narazit docela často, (několikrát jsem jej například viděl před Palladiem na náměstí Republiky), zatímco toho chodského jsem naživo ještě nikdy neviděl. Dokonce ani když jsem několikrát pobýval přímo na Chodsku. Když nad tím tak přemýšlím, tak nebýt Švandy dudáka, kterého jsem viděl v televizi, tak bych snad ani nevěděl, jak takový chodský dudák vypadá. Samozřejmě je to moje chyba, nikoliv toho dudáka. Věřím, že kdybych na tom bazíroval, určitě nějakého toho Choda s dudami najdu (nebo Chodku). Nejspíš na Mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích.

    Skotské dudy se od těch českých liší ve spoustě drobností, ale hlavní rozdíl je v zajišťování vzduchu do vaku. Zatímco Skoti používají tzv. dýchák, tedy foukají vzduch ústy, české dudy jsou plněny pomocným měchem pumpováním levé paže do hlavního měchu v pravém podpaží. Na rozdíl od skotského dudáka může ten český při hraní tedy i zpívat. Na rameni má Skot tři mohutné bordunové píšťaly, každá na jeden tón, vytvářející doprovodný akord, který se nemění a zní tedy pořád stejně, což je specifikum dudáckých skladeb a prsty mačká přednici, píšťalu s dírkami, na kterou hraje hlavní melodii.

    Dudy jsou prastarý hudební nástroj (cca 4.000 let). Do Skotska se však dostal až v 15. století. Ale výroba dud není vůbec jednoduchá. A udělat je tak, aby ladily v určitém tónu je ještě těžší. Říká se, že nejjednodušší způsob, jak sladit dva dudáky, je jednoho z nich zastřelit. A pak si představte, že při defilírce skotského horského pluku (viz Youtube) jich tam pochoduje třeba deset!

    Stejně tak není jednoduché ani hraní na tento nástroj. Levou rukou usilovně pumpujete jeden měch, druhou musíte zlehka mačkat ten druhý a do toho ještě začít hrát melodii na předničce. A to vše ještě třeba za pochodu v sevřeném útvaru… Každý, kdo umí hrát na tento ďábelský nástroj má můj obdiv.

    Když jsem byl malý, tak mi to, že skotští muži nosí sukně, připadalo směšné a trapné. Dneska už to vidím trochu jinak. Za svého pobytu v Praze jsem čas od času nějakého Skota v sukni potkal, jak si hrdě vykračuje po ulici a přestal jsem v tom vidět problém, i když se vůbec nejedná o zdejší místní kroj. Naopak si myslím, že kdybych v Praze dneska potkal člověka v českém lidovém kroji, chodském, nebo třeba slováckém, připadal by mi to mnohem exotičtější. Nejspíš právě proto, že jsem jej tu nikdy nepotkal. Zřejmě by se v tom kroji cítil on směšně a trapně. Proto asi už teď žádní krojovaní Češi, Moravané ani Slezané po Praze nechodí. Ani ten chodský dudák, i když ten by klidně mohl. No, v podstatě by mohli i ti ostatní. Kdyby měli kuráž.

    Kdysi jsem byl na koncertě skupiny Navostro. Hrají především skotskou, irskou a keltskou hudbu a za tím účelem jsou také patřičně oděni do skotských krojů včetně těch suknic. Hudba to byla skvělá. Taková strhující. Dřív jsem hloubal nad tím, co Skoti pod těmi sukněmi nosí. Tihle byli opravdu navostro, což dokázali v závěru koncertu.

    Co ale máme se Skoty, Iry, či Walesany společné je, že jak našimi, tak i jejich předky byli Keltové, neboli Galové (Keltové je řecké, Galové římské označení téhož národa). Tak nás to aspoň učili ve škole a dočteme se to i v mnohých publikacích. Ale jednou jsem sledoval jakousi přednášku o keltské době a tam se o ní přednášející vyjadřoval jako o keltské okupaci, která zde trvala asi dva tisíce let.

    Ano! Teprve teď jsem to pochopil. Samozřejmě, že dávno před Kelty tu byli jiní lidé, potomci lovců mamutů, kteří se příchodu Keltů nedokázali vzepřít. A před nimi ještě nějací další a další, možná Neandrtálci… Po Keltech zase přišli Markomani a Kvádové, po nich Langobardi a pak Slované… A ve zcela nedávné době to byli Rakušani, po nich Němci a pak Rusové. Ale nebylo to tak, že my bychom byli ti Rakušani, Němci nebo Rusové. Stejně tak, jako jsme nebyli ani Keltové. My jsme totiž byli vždycky My! Ať už tady hospodařil kdokoliv.